Děkan Fischer: Na VŠE studují Ukrajinci, Rusové i Bělorusové. A všichni si zaslouží rovné zacházení

Je to už přes 500 dní, „co nesmyslná ruská válečná agrese na Ukrajině trvá. Situace je stále děsivá. Co se bude dít dál, si netroufám odhadovat, pevně věřím, že nedojde k oslabení podpory Západu ani veřejného mínění,“ říká Fischer.

Přístup ke vzdělání a rovné zacházení všem

Na VŠE, kde je Fischer děkanem, studují Ukrajinci, Rusové, Bělorusové i jiní cizí státní příslušníci. „A všichni si zaslouží rovné zacházení a přístup ke kvalitnímu vzdělání. Jsem rád, že nejen na naší fakultě, ale i na celé VŠE k nim takto přistupujeme.“

Čtěte také

Situaci na Ukrajině považuji za velmi vážnou. Chci věřit, že Západ ví, co dělá, vzkazuje politikům děkan VŠE Fischer

Konkrétní poplatek za studium stanovuje vysokoškolský zákon a nezáleží na původu jedince, nýbrž na jazyku studia. „V době, kdy válečná agrese začala, byla na naší fakultě zhruba pětina studentů z Ruska, Běloruska nebo Ukrajiny,“ vysvětluje.

„Pokud má student studijní program v českém jazyce, pak za něj neplatí školné, ať je odkudkoliv. Jestliže studuje v cizím jazyce, tak za něj platí opět bez ohledu na to, odkud je. Například občan Ukrajiny, pokud studuje v českém jazyce, tak školné neplatí. A na druhé straně, pokud se Čech rozhodne, že si chce zaplatit anglický studijní program, tak za něj platí. Takto je to stanovené v zákoně.“

Nově příchozí ruští studenti prý ale mají problém získat vízum. „Nezávisle na invazi se změnily podmínky přijímacího řízení na fakultu – studenti místo přijímaček z matematiky a z angličtiny tak dělají testy obecných studijních předpokladů, jejichž součástí je poměrně náročná zkouška z češtiny,“ říká a dodává, že většina ukrajinských studentů studuje v češtině, takže nic neplatí.

Propad životní úrovně kvůli vládě a bance

Česko aktuálně zažívá bezkonkurenčně největší propad životní úrovně. Ten mají podle Fischera na starost klíčoví aktéři neochotní s tím něco dělat.

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Nezaměstnanost nikde, ač se čekala

„Důležité jsou dvě součásti hospodářské politiky, které proti inflaci mohou zasáhnout – politika fiskální neboli nastavení státního rozpočtu a politika měnová čili nastavení úrokových sazeb,“ míní profesor oboru hospodářská politika a dodává, „není to pouze záležitostí této vlády, ale je potřeba korektně říct, že v ekonomice řada věcí probíhá se zpožděním.“

„Silným proinflačním faktorem bylo zrušení superhrubé mzdy, kde bylo řečeno, že bude doprovázeno snížením výdajů. K tomu nějak nedošlo. Poté došlo k velkému nárůstu sociálních výdajů, takže pod tzv. inflační kotlík přiložili všichni, ale nikdo se k němu nehlásí,“ říká.

„Inflace je výsledkem toho, že je v ekonomice více peněz, než kolik se toho vyrobí. V tu chvíli rostou ceny toho, co se prodává, a řada lidí, kteří třeba mají peníze, si může dovolit nakoupit i dražší zboží. Kdyby jej nenakupovali a prodejcům zboží ty peníze nedali, tak si myslím, že by to efekt mělo,“ tvrdí.

Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus Barbory Tachecí.