Deja vu v Troubkách
Troubky, největší obec na Přerovsku a symbol katastrofálních povodní z roku 1997, jsou zase pod vodou. Webová kamera obecního úřadu snímá přes koruny stromů vodní hladinu, ze které vyčnívá telefonní budka a vývěsní tabule. Na některých místech dosahovala voda kolem dnešního poledne už skoro metr a půl. Voda přišla, podobně jako před 13 lety, uprostřed noci.
A podobně jako tenkrát, průrvou o délce asi 250 metrů v tentokrát prý opravené hrázi. Tak to alespoň udávají internetové servery, opírající se o informace místních obyvatel. Marně se hasiči snažili průrvu utěsnit. V roce 1997 srovnala velká voda v Troubkách se zemí přes polovinu domů. Devět lidí přitom zemřelo.
Na rozdíl od situace před třinácti lety, ale tentokrát životy téměř dvou tisíc obyvatel, doufejme, v přímém ohrožení nejsou. Jejich nové domy jsou dnes kvalitnější než starší zástavba, kterou tenkrát smetla povodeň. Především ale všichni už vědí, že před živlem je nutné se mít na pozoru. A tak první obyvatelé Troubek začali s evakuací po vlastní ose hned poté, co se z místního rozhlasu ještě v noci dozvěděli, jak je situace vážná. Většina ostatních se pak nechala svážet ráno ke shromaždišti, kde na ně čekaly autobusy. V provizorních ubytovnách budou muset teď žít, podobně jako lidé z dalších postižených míst na Moravě, zřejmě řadu dní: promáčený nepřetržitými dešti je celý region a voda, rozlitá z břehů řek, se nemá kam vsáknout.
Oproti roku 1997 je tady ale ještě jeden rozdíl: tehdy byly Troubky symbolem katastrofy uprostřed Evropy a sbíralo se na ně po celém světě: u krajanů v Americe i na benefičním koncertě v Berlíně.
S něčím podobným se dnes už dá počítat těžko. A to nejen proto, že se počet katastrof všeho druhu od té doby zmnožil vskutku katastrofálně. Především ale z toho důvodu, že tentokrát nemůže už nikdo tvrdit, že ho velká voda v Troubkách překvapila. Ví se nejen, že se to může stát, ale také, jak před tím obec ochránit. A bylo na to za těch třináct let i dost času.
Kdyby existoval na horním toku řeky Bečvy velký poldr, tedy suchá nádrž, kam by se voda mohla rozlít, byly by v relativním bezpečí jak Troubky, tak i města Přerov, Lipník nad Bečvou nebo Hranice. Za celých třináct let se ale na jeho výstavbu nenašly peníze. Ani ve státní pokladně, ani z půjček, které Evropská investiční banka směrovala přímo na protipovodňová opatření. Ba ani, abychom se nechali inspirovat dnes tak oblíbeným sloganem levice, z dividend ČEZu ne. Jak připomněl už před čtyřmi lety, k desátému výročí tragedie v Troubkách, server Aktuálně.cz, zatímco na řece Moravě se udělala mnohá protipovodňová opatření, obce v okolí Bečvy jsou na tom stejně jako před rokem 1997.
Na stavbu poldru na Bečvě ovšem nejen že nebyly peníze: stavba se ani nepřipravila, což by bývalo důležité pro případ, kdyby peníze zbyly někde jinde, protože by třeba jiná investiční akce nebyla zahájena. Připravovat projektovou dokumentaci a vyjednávat o výkupech pozemků pro poldr se dalo i bez konkrétní perspektivy startu výstavby. Zrovna tak mohli poslanci vyřešit podstatně dřív než až letos v březnu novelou vodního zákona, jak odškodňovat zemědělce, kteří v poldrech hospodaří na své půdě. Tu stát sice nevykupuje v plném rozsahu, ale počítá s tím, že v případě povodní bude plocha poldru zadržovat vodu na několik týdnů, čímž vzniknou zemědělcům ztráty.
Kdyby poldr existoval už nyní, záplavám by sice možná nezabránil úplně, ale jejich dopad na obydlená území by zcela jistě zmírnil. Teď státní pokladně nezbude, než počítat s výdaji podstatně většího kalibru.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka