Deja vú v české kotlině

Teď jako by se situace opakovala. Ještě chybí, aby se školní třídy ze severu Moravy a Čech začaly zase vozit na Šumavu. A aby se lidem v ohrožených regionech začalo znovu vyplácet "pohřebné".

Rdousící mlhy a kluzká vrstva sazí patří sice minulosti, protože řada průmyslových podniků, která se podobala spíš průmyslovým muzeím, po listopadu zavřela brány. Ty nejhorší chrliče síry v podobě elektrárenských komínů se podařilo odsířit. To, co nás trápí dnes, je hlavně neviditelný polétavý prach.

Při přípravě na vstup do EU přijala ČR zákony na ochranu ovzduší, půdy a vody. Mezi nimi i jeden, který postupně zaváděl snižování emisí s tím, že by od roku 1999 neměl připouštět výjimky. Tenkrát, před deseti lety, to inspektoři skutečně kontrolovali a hned v prvních měsících pokutovali na 70 hříšníků. Dva z nich museli tehdy výrobu dokonce zastavit. Dnes se s podivem dočítáme v novinách, že meteorologové sice vybraným velkým podnikům nařídili omezit výrobu, jak jim to umožňuje od listopadu platná smogová vyhláška, ale podniky na to prý zatím, cituji "nemohou účinně reagovat, protože nemají schváleny regulační řády, jimiž se při omezování výroby budou řídit". Konec citátu. A kdo schvalování provádí? Prý Česká inspekce životního prostředí a ta to bude mít hotové do konce února. To by se už ovšem, podle předpovědi meteorologů, mělo konečně začít blýskat na jaro.

Boj o zdravé životní prostředí u nás tedy evidentně spíše začíná, než končí. Podle údajů Hnutí duha spotřebuje například česká energetika na každou korunu hrubého domácího produktu skoro dvakrát víc energie než patnáctka původních států EU. Ekologové tedy právem žádají, že zelenou musí mít v prvé řadě energetická efektivnost našeho hospodářství. Místo toho si ale zdejší politici klepou na ramena, jak ČR šetří emise, když může emisní povolenky dokonce prodávat. Že se tak ovšem děje jenom proto, že "dnem D", kdy se emise jednotlivým státům spočítaly a od této sumy se začaly odečítat procenta úspor, bylo období těsně po pádu železné opony, kdy chrliče popílku byly ještě v provozu, to už nedodají.

Významným zdrojem škodlivin v ovzduší jsou teď v zimě kromě průmyslu i domácí topeniště: na vesnicích to nezřídka vypadá, jako když tam někteří lidé vedou chemickou válku proti vlastním sousedům. Je nutné najít způsob, jak tomu zabránit. Zrovna tak je ale nezbytné uplatňovat vyhlášky, omezující provoz na silnicích v okamžiku, kdy jsou v ovzduší překročeny limity polétavého prachu. Mezi jeho hlavní zdroje patří kromě fabrik právě auta. To, co zažívají lidé na severu Moravy, je totiž podle odborníků srovnatelné jen se smogem v některých oblastech Číny. Na evropské poměry je to každopádně něco nevídaného.

Jen lidem jako by to tentokrát ani moc nevadilo. Slyšet je pár aktivistů a občanských iniciativ. Na stadionech ale kupodivu už nikdo neskanduje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .