David Šťáhlavský: Ruští žoldnéři na Donbase, v Sýrii a teď i ve Středoafrické republice

David Šťáhlavský
David Šťáhlavský

Tři jména, tří ruských novinářů zavražděných ve Středoafrické republice, teď plní nejen agenturní zpravodajství, ale hlavně rozšířila seznam obětí islámských radikálů. Alespoň tak se jeví smrt Orchana Džemaľa, Kirilla Radčenka a Aleksandra Rastorgujeva podle nepřímého svědectví starosty města Sibut, dvě stě kilometrů jihovýchodně od hlavního města Středoafrické republiky. 

Z oblasti, kde už léta zuří občanská válka místních křesťanů s tamními muslimy, nebo chcete-li muslimů s křesťany. Trojice novinářů podle všeho neuposlechla rady místních pořádkových sil. Ale proč? 

Zaručený tip

Džemaľ kdysi sledoval na vlastní oči Čečenskou válku, dokumentarista Rastor-gujev byl na bojových líních Donbasského konfliktu, ani kameraman Radčenko nebyl v konfliktní zóně nováčkem. Do Středoafrické republiky přijeli se zadáním od "Centra řízených pátrání", z projektu Michail Chodorkovského, aby vystopovali ruské žoldáky ze soukromé armády „Vagnera“. 

Ruská mládež volá po liberální demokracii, zůstává ale věrná Putinovi

Rusové si na Bolotném náměstí v centru Moskvy připomněli události z loňského května a vyjádřili znovu Putinovi svůj nesouhlas.

Kvůli zvyšujícímu se propojení světa prostřednictvím internetu se mění hodnotová měřítka mládeže. A je tomu tak i u mladých Rusů.

I když Kreml její existenci popírá, má za ní stát Putinův „kuchař“ Jevgenij Prigožin. Takže nelze určitě vyloučit možnost, že tři ruští nekonformní novináři vstoupili na horkou půdu. Zprávy akcentující to, že jejich vrazi mluvili „jen arabsky“ by mohly být záměrně podvrženou stopou. 

Navíc trojice mrtvých narážela od počátku své mise na problémy s přístupem k informacím. Přímo v centru hlavního města Středoafrické republiky, Bangui, je totiž základna ruské soukromé armády „Vagnera“, kam je ale jejich krajané nepustili s tím, že nemají povolení od místních, afrických úřadů. Od koho ale trojice investigativních novinářů dostala zaručený tip, kvůli kterému se vydala do vnitrozemí, kde vládnou ozbrojené bandy, navíc po setmění?

Zbraně a bodyguardi

Na druhou stranu, samo Ministerstvo zahraničí RF připouští, že Rusko poskytuje pomoc Středoafrické republice. A to i vojenskou. Výměnou za právo na přednostní využití zdrojů přírodního bohatství. V první řadě jde o uran nebo zlato. 

V tak hluboce rozrušené zemi, jakou je SAR, jsou přitom soukromé vojenské organizace jedinou možnou ochranou těžařů i dalších firem. A nejen jich. Jinou kapitolou je, že navzdory zbrojnímu embargu Rusko do země dodalo tisíce kusů střelných zbraní, desítky civilních poradců a několik vojenských instruktorů. 

Šéfem bezpečnosti prezidenta země Faustin-Archange Touadéry je prý Rus a Rusové jsou také jeho bodyguardy. Tento zvláštní statut měl potvrdit sám Putin na setkání se svými středoafrickým protějškem na letošním ekonomickém fóru v St. Petěrburgu. 

Mechanismy mimo kontrolu

Ano, středoafrický stát nikdy nepatřil do sféry ruského-sovětského vlivu. Tradiční výsostné zájmy Francie ovšem v posledních letech značně opadly. Paříž má dost práce v Mali a sil na řešení nábožensko-etnického konfliktu v nynější SAR se jim očividně nedostává. Dobře informovaní pozorovatelé tedy soudí, že Francouzi ruské angažmá mlčky trpí a dost možná i vítají. 

Nakonec se chce věřit, jakkoliv to může znít cynicky, že tři zavraždění ruští novináři ve Středoafrické republice se skutečně stali „jen“ obětí islámských radikálů.
David Šťáhlavský

Jiné je to ovšem s odhalováním role ruských žoldáků. To určitě není v zájmu Jevgenije Prigožina, pokud přijmeme tezi, že cateringový magnát je i šéfem žoldnéřských „Vagnerovců”.  A není to v zájmu ani ruského státu, pokud se ve svých teritoriálně strategických iniciativách dál opírá o pověstné "zelené mužíčky". 

Ruští vojáci tak odjíždějí s kalašnikovem, nebo přímo na raketovém systému na soukromou dovolenou. Tam se pak shodou okolností stejné zbraně účastní místních bojů. 

Pokud by tohle mělo být základem strategie Kremlu, pak to hrozí vyšinout mezinárodní mechanismy mimo jakoukoliv kontrolu a odpovědnost. Takže se nakonec chce věřit, jakkoliv to může znít cynicky, že tři zavraždění ruští novináři ve Středoafrické republice se skutečně stali „jen“ obětí islámských radikálů.

Spustit audio

Související