David Šťáhlavský: Ruské životní minimum, nebo hladové dávky?
Téma nových protiruských sankcí se s počátkem roku a kvůli americké rozpočtové krizi dostává poněkud na druhou kolej.
I když na druhou stranu sílí hlasy některých evropských politiků na zrušení embarga na Kreml „en bloc“. Jsou ale sankce skutečně tak palčivým problémem pro Putinův režim?
Libor Dvořák: Peníze nemáme, držte se – vzkázal ruský premiér důchodcům
Ruský premiér Dmitrij Medveděv dnes již pojedenácté debatoval s pěti televizními redaktory, představujícími většinou hlavní ruské televize.
Podle všeho se obyčejných lidí dotýkají mnohem citelněji docela jiné restrikce, jejichž původ pramení z podstaty samotného ruského státu. Jsou samozřejmě ekonomického původu a často hraničí se samotnou lidskou důstojností.
Penzijní reforma, tedy zvýšení věku odchodu do důchodu, stojí v první řadě. Putin se tu dopustil zásadního politického přehmatu. Jak se v Rusku říká, dopustil se něčeho horšího, než zločinu, dopustil se chyby. Ale z povahy zřízení, které reprezentuje, se nemůže a ani nesmí omluvit. Proto se hledá takové řešení, které by bylo vlastně omluvou a přitom nebylo.
Zaměstnanci dostanou tedy v letošním roce přidáno o 4 procenta. Rozšiřuje se okruh těch, kteří dostávají úlevy, výhody i přídavky. Kreml tak doufá, že zacelí povážlivé trhliny ve své důvěře před dalšími volbami.
V „glubince“
Libor Dvořák: Když ruská smrtka s kosou říká - já přijdu dřív než penze!
Ruský prezident Vladimir Putin podepsal zákon o penzijní reformě, na jejímž základě se především zvyšuje věk odchodu do důchodu.
Paralelně s nesystémovými úlevami a doplatky se hlásí o slovo institut minimální mzdy a životního minima. Obě částky se srovnaly teprve nedávno výnosem prezidenta Putina. A jak místní ekonomové píšou, Rusové dostali konečně právo na život. Protože do tohoto opatření mohli lidé v Rusku brát paradoxně méně, než je životní minimum.
Ale právě tohle konstatování je více méně eufemizmus. Pro představu je životní minimum dnes v Rusku srovnatelné s hladovými dávkami, které po roce 1941, po napadení SSSR, přiznal Stalinský stát německým válečným zajatcům. Proto se odbory připravují na to, že budou letos chtít zvýšení takové žebračenky na více než dvojnásobek.
A není to vůbec nereálné. Ve státní kase je už 15 let rezervní fond, který se za tu dobu navýšil na skoro 11 bilionů rublů. To je sumička, za kterou může ruský stát vyžít 8 měsíců bez daní i cel. Zmíněné navýšení minimální mzdy na úroveň životního minima přijde v letošním roce na pouhou jednu desetinu celkové sumy rezervního fondu. Takže by rozpočet klidně unesl dvojnásobné navýšení minimální mzdy.
Alexandr Mitrofanov: Rusové cítí sociální napětí a netroufnou si plánovat budoucnost
V Rusku začínají být populární sociologické průzkumy a názory sociologů a politologů víc než kdykoli v předchozích letech. Lze to vysvětlit všeobecně sdíleným pocitem, že země vstupuje do období nestability, přičemž vývoj a finále tohoto procesu nejsou široké veřejnosti vůbec jasné.
Ekonomice, která už několik let balancuje mezi stagnací a recesí, by to významně pomohlo, protože by se zvýšila domácí spotřeba. Navrhované změny odborářů se ovšem nelíbí rigidní Národní bance, která je dlouhodobě postižena fiskální anorexií. A také firmy by musely přehodnotit svou hladovou platovou strategii.
Zatímco Moskva i Petrohrad si žijí často nad poměry, v „glubince“, tedy ve většině regionů, berou lidé kolem 15 tisíc rublů, asi 5 tisíc korun měsíčně. Zaměstnavatelé s duší sovětských předáku se ovšem brání tím, že lidé více peněz nepotřebují. Protože s nimi tak jako tak neumějí nakládat.
Nejsou proto výjimkou ani vázané příjmy. Tedy nucené srážky na obědy, které, pokud je zaměstnanci neprojedí, propadají bez náhrady. Fakt je, že se Rusové v regionech chtějí dorovnat Moskvanům, že si chtějí dopřát drahé smartfony, že se zadlužují hlava nehlava. To ale není argument proto, aby měli dál nízké platy. Spíš naopak.
A je to určitě důvod k přenastavení platové a sociální politiky. Stát, resp. Kreml, který dostal od voličů přes prsty, nebo přes Putinovy preference, tohle zatím ale jen matně tuší. Proto ve Státní dumě připravují zákon o prevenci dluhové pasti místo toho, aby poslanci reálně uvažovali o zvýšení minimální mzdy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
