David Šťáhlavský: Kvalitní život v Rusku
Všimli jste si, jak často se v poslední době mluví o Rusku? Dost málo a většinou negativně.
Ovlivňování amerických voleb, podíl na brexitu. Rusko se stalo hlavně strašákem naší vlastní demokracie.
Alexandr Mitrofanov: Potíže s obuví a rozhněvaný Kreml
Ruský státní statistický úřad je v poslední době ve středu pozornosti. Kritizují ho po výměně ředitele hned ze dvou opačných stran.
Málo se ptáme ovšem na to, jak se Rusku daří v důsledku sankčních režimů. A už vůbec nás – zatím – nezajímá, jak se tyhle sankce odráží na ruské demokracii a ekonomice. Jako kdyby historické poučení nefungovalo.
Příliš ponížená země je nakonec příliš nebezpečná pro kolektivní bezpečnost, v jejímž zájmu byla původně ponížena. Rusové – ti obyčejní a hrdí v počátku anexe Krymu – začali pomalu rezignovat na svou lepší budoucnost. Podle Levada centra každý druhý Rus spoléhá opět na zahrádkářskou produkci, protože prostě nemá na drahé potraviny z obchodních sítí.
Stejně tak každý druhý kvůli tomu, aby se uživil, změnil práci. Jen necelá čtvrtina městských obyvatel dosáhla příjmů potřebných k důstojnému životu. 19 procent ještě věří, že na tuto úroveň dosáhne v horizontu následujících pěti let. Zatímco alarmujících 48 procent respondentů se smířilo s tím, že jsou odsouzeni žít na hranici chudoby.
Přerozdělení moci a majetků
Alexandr Mitrofanov: Kreml se chystá na válku a trestá nespokojenost lidí s režimem
„Pentagon začal rozpracovávat novou strategii války proti Ruské federaci. Podstata operace spočívá v aktivním využití protestního a destabilizačního potenciálu páté kolony.
A jak si Rusové dnes představují kvalitní život? V obou metropolích ho podmiňují příjmem vyšším než 30 tisíc korun v přepočtu. V guberniích 20 tisíc a výše. Index spotřebitelských nálad klesá a spolu s ním roste index protestu. Každý čtvrtý Rus je dnes připraven vyjít na demonstraci a protestovat proti svému sociálnímu postavení.
Rusové jsou ovšem historicky hodně apatičtí a desetiletími nedostatku zvyklí trpět. Studie neuvádí, jak rychle je může jejich trpělivost přejít. Z historických zkušeností ale víme, že to může trvat i desetiletí. Protože stále ještě není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A to je to poslední, co si lidé v dnešní Ruské federaci přejí.
Libor Dvořák: Omezování internetu v Rusku
Kolem 15 tisíc lidí přišlo v neděli na Sacharovovu třídu v Moskvě, aby tu protestovali proti možnému odpojení ruského internetu od celosvětové sítě.
Je tu ale ještě druhý a mnohem neuralgičtější faktor. A tím jsou ruští oligarchové, resp. obchodníčci různé legality. Ti, kteří by rádi sami trhali z porcovaného medvěda. A ti, kteří medvěda skutečně porcují. Ti, kteří slíbili desátky Putinovi – na rozdíl od autonomisty Chodorkovského.
Vybalancovaná nová oligarchie dnes ale ztrácí rovnováhu sil. Igor Sěčin, šéf Rossněfti, který zlikvidoval Chodorkovského, se teď sám utrhl z kremelských opratí. Podobně se chovají bezpečnostní struktury. A rostě hřebínek i malým kšeftařům, kteří se cítí na větší porce medvěda.
Prvním signálem byl před lety britský podnikatel Magnitskij. A když krádež jeho aktiv za bílého dne prošla, osmělili se další. Viditelně se to projevilo teď na případu amerického investora a podnikatele Michaela Kalviho. Jak přiznává i ruská prokuratura, s Američanem si vyřizuje podnikatelské spory jeho bývalý obchodní partner, kšefatař s konexemi na silové struktury.
Libor Dvořák: Co přijde po Putinovi? To neví nikdo
Světoznámá ratingová agentura Moody´s považuje za hlavní nebezpečí pro současný ruský režim kupodivu… Vladimira Putina. Alespoň takovýto závěr plyne z politické části její analytické zprávy o Rusku.
I proto klesají investice do ruské ekonomiky. Vloni odteklo ze země přes 22 miliard dolarů. Do Ruska putovalo jen necelých 16 miliard dolarů.
Klesá i podpora samotného Vladimira Putina. Za rok o 20 procent. Podle Federálního centra pro výzkum veřejného mínění z 66 na 46 procent. To pořád je jistě solidní výsledek ve srovnání s debaklem mnoha evropských politiků. Pokud by ovšem tato čísla neprovázely stále invazivnější kroky ruské státní moci hraničící s bezradností.
Začalo to politickou popravou ministra pro ekonomický rozvoj Uljukajeva, který vyfasoval v nerovném byznys sporu se šéfem Rosněfti 8 let. Přes zmíněné obvinění Američana Kalviho, který zatím sedí jen ve vazbě. Až po sérii arestů regionálních politiků, nebo docela čerstvého zatčení bývalého ministra „otevřené – tedy společenské – vlády“ Abyzova.
Protože jde o dlouholetého spolupracovníka jednoho z posledních ještě nelikvidovaných liberálů Jelcinovské garnitury, Anatolije Čubajse, vypadá to, že v ruském systému porcování medvěda se schyluje k novému souboji o přerozdělení moci a majetků. Protože moci Kremlu ale stále ubývá a majetky se tenčí, může to být souboj hraniční. Který by mohl strhnout s sebou dosud trpělivě trpící řadové občany.
