David Klimeš: Začlenění Ukrajinců teprve musíme zvládnout
Od počátku brutální agrese Vladimira Putina vůči Ukrajině uběhl více než rok, Česko zvládlo poskytnout základní péči více než 400 tisícům běženců a v nemalé míře podporuje i samotnou bojující Ukrajinu. To je nepochybný úspěch a důvod k hrdosti na Českou republiku. Těžko ale souhlasit s vládní kampaní, která je nyní vidět na mnoha plakátovacích plochách. Na ní je otázka: „Začlenit 460 000 uprchlíků z Ukrajiny?“ a odpověď: „Zvládli jsme to společně.“
Je ale velký rozdíl v uspokojení základních životních potřeb uprchlíků a inzerovaným začleněním. K tomu mají Ukrajinci v Česku ještě opravdu daleko. Ať už mluvíme o těch, kteří zde chtějí zůstat natrvalo, nebo o těch, kteří se po konci bojů hned chystají zpět do vlasti.
Čtěte také
Začlenění do společnosti by určitě nemělo vypadat jako nyní, kdy dvě třetiny Ukrajinců pracují v nižších nebo výrazně nižších kvalifikacích, než měli doma. Nevyplatí se to nikomu. Nejen samotným uprchlíkům, kteří jsou frustrovaní a mají málo peněz, ale ani státu, kterému utíkají vyšší daně a pojistné.
Nezdá se však, že by stát nějak výrazně pokročil v debatě, jak usnadnit kvalifikovaným uprchlíkům se zde stát doktory či učiteli a být vzorem pro zbytek svých krajanů.
Minulý čas není na místě
Problém brzo může být i u bydlení Ukrajinců. Mimořádná solidarita Čechů a neuvěřitelný výkon neziskových organizací, krajů, obcí i byznysu dokázal, aby každý Ukrajinec nakonec někde nalezl střechu nad hlavou.
Čtěte také
Není to však stálé řešení. Počet Ukrajinců v solidárním bydlení, tedy dočasně u někoho, kdo pobírá státní solidární příspěvek státu za poskytnutí bydlení, se sice snižuje. To je dobře. Nicméně neklesá počet Ukrajinců na ubytovnách, tam je stále zhruba čtvrtina uprchlické vlny a to rozhodně není dobré.
Další velkou zkouškou bude začlenění ukrajinských středoškoláků do českého vzdělávacího systému. Odhady se různí, ale tisíce mladých lidí nyní v Česku nechodí na střední školu a měli by. Pokud to tak zůstane dál, budou nekvalifikovaní, se slabou znalostí češtiny a moc dobrá budoucnost je v Česku nečeká.
Čtěte také
Takto lze řadit ještě spoustu problémů, které nám před rokem přišly jako zcela nepodstatné, protože nejdůležitější bylo najít pro ukrajinské běžence postel a něco k jídlu. Nyní je však třeba se posunout dál.
Novela takzvaného Lex Ukrajina zpřísňuje od července pro Ukrajince nárok na dávky, ale je tu poměrně velké riziko, že velká část uprchlíků bez vidiny pokroku ve své integraci se tak jen přesune do šedé ekonomiky. Což je to poslední, co by si Česko mělo přát.
Vládní plakát s heslem „Zvládli jsme to společně“ je moc pěkně vyvedený a správně odkazuje na heroickou pomoc Čechů minulý rok. Ale ten minulý čas opravdu ještě není na místě. Zda se Ukrajinci skutečně začlení, o tom rozhodne až tento rok. A bez promyšlené podpory státu to rozhodně nepůjde.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
