Daniel Veselý: Dějiny podle BIS aneb Do jaké míry nás ohrožuje ruská hybridní kampaň?
Kontroverzní názorová shoda mezi BIS a ministerstvem školství ohledně nutných změn ve výuce moderních dějin v době hybridních hrozeb bohužel nevyvolala žádoucí celospolečenskou debatu.
Česká mediální obec patrně vměšování tajné služby do záležitostí ministerstva školství vnímá jako neškodnou záležitost.
Ačkoli se ministr školství Robert Plaga dušuje, že během schůzky s ředitelem BIS Michalem Koudelkou nepadlo ani slovo o proruském výkladu dějin, zároveň s tajnými souhlasí, že v době hybridních hrozeb je vyvážené výuce moderních dějin nutno věnovat zvýšenou pozornost.
Jenže všichni dobře víme, jakou podobu mají hybridní hrozby v české kotlině a odkud přicházejí. Koneckonců výroční zpráva BIS za rok 2017 varuje před ruskou dezinformační mašinérií, respektive před ruskou a čínskou špionáží.
Takže ministr Plaga, který se sám k údajnému ruskému vlivu na české školství staví velmi rezervovaně, by měl ony kýžené změny ve školních osnovách specifikovat, a nikoliv jen kalit vodu, když se závěry BIS sám oficiálně nesouhlasí.
Pilíře ruské hybridní strategie
V této zprávě se můžeme dočíst, že jedním ze čtyř pilířů ruské hybridní strategie v kostce je (pro)sovětská interpretace moderních dějin a trvající vliv sovětské propagandy. A jelikož i tajná služba má podle svých stanov za úkol nalézat cesty, jak s občany komunikovat, bylo by záhodno, aby veřejnost seznámila s pádnými důkazy.
Bez dat se neobejdeme, ale vzdělávací programy jsou předimenzované, shodují se učitelé dějepisu
Každý rok při výročí invaze sovětských vojsk v roce 1968 někteří novináři uskuteční anketu, která se ptá mladých lidí na detaily události. A každý rok výsledky ukazují, že mládež často nezná správné odpovědi. Měli by žáci znát data a fakta, nebo jde spíš o porozumění kontextu dějinného vývoje? „Nenazval bych to memorováním, ale bez základní faktografie se neobejdeme,“ uvedl v pořadu Pro a proti učitel dějepisu na pražském gymnáziu Miroslav Pešek.
Jenže jak mnozí čeští učitelé, tak i historikové z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) chatrnou tezi BIS o sovětském pojetí a propagandě ve výuce dějepisu odmítají.
A pokud se bez předsudků začteme do běžně používaných učebnic dějepisu pro gymnázia a střední školy, nenalezneme po prosovětské intepretaci či sovětské propagandě ani jedinou stopu.
Výukové materiály naopak studenty utvrzují v názoru, že demokracie, tržní hospodářství, touha po svobodě a respekt k právu jiných národů jsou alfou a omegou západních zemí v čele se Spojenými státy, zatímco totalitarismus a agresivní mocenské výboje jsou základními atributy sovětského impéria.
A třebaže se české učebnice dějepisu zabývají i stinnými stránkami západních demokracií (mccarthyismus, Watergate), stále se jedná pouze o kosmetické vady jinak perfektně fungujícího systému.
O otřesných zločinech, jichž se některé západní země a jejich vrcholní představitelé dopustili nebo je podporovali – třeba o americké asistenci při masovém vyhlazování indonéských bezzemků a komunistů nebo Churchillově lvím podílu na bengálském hladomoru - v těchto didaktických materiálech nenalezneme ani jedinou zmínku.
Summa summarum: Moderní dějiny tak, jak je pojímají české učebnice, studenty nikterak neinfikují sovětskou propagandou. A vyčpělé panslovanství a jiráskovská mytologie jen stěží mohou vyvážit standardní prozápadní pohled na moderní dějiny a představovat jeden ze základních pilířů ruské hybridní strategie.
Do jaké míry nás ohrožuje ruská hybridní kampaň?
Jestliže existuje společenský konsenzus ohledně dezinformační kampaně vedené Ruskou federací proti západním státům, Českou republiku nevyjímaje, názory na její závažnost se liší.
Tradiční koncept hybridní války spolu s dalšími rozporují výzkumníci Jan Daniel a Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů, neboť je zapotřebí rozlišovat mezi vlivovými operacemi a hybridní válkou.
Hlasů zpochybňujících oficiální narativ o ruské hybridní válce přibývá, což je v době, kdy BIS na základě chatrných domněnek implicitně doporučuje změny ve školních osnovách, velice žádoucí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.