Jan Vávra: Hybridní válka v hodinách dějepisu?

BIS zasadila tuto informaci o ruské propagandě do popisu celkové ruské hybridní strategie, kam patří zejména informační boj pomocí dezinformací, infiltrace do politiky či do hospodářství, špionáž nebo i vojenské akce.

Bez dat se neobejdeme, ale vzdělávací programy jsou předimenzované, shodují se učitelé dějepisu

• Upravit
• Smazat

Každý rok při výročí invaze sovětských vojsk v roce 1968 někteří novináři uskuteční anketu, která se ptá mladých lidí na detaily události. A každý rok výsledky ukazují, že mládež často nezná správné odpovědi. Měli by žáci znát data a fakta, nebo jde spíš o porozumění kontextu dějinného vývoje? „Nenazval bych to memorováním, ale bez základní faktografie se neobejdeme,“ uvedl v pořadu Pro a proti učitel dějepisu na pražském gymnáziu Miroslav Pešek.

Na zprávu již zareagoval ministr školství Robert Plaga, který chce otevřít debatu o změně rámcových vzdělávacích plánů, které vymezují obsah učiva. To je samozřejmě chvályhodný počin.

Není tajemstvím, že úroveň schopností českých dětí od roku 2001 plynule upadá, což ukazují testy, které za nejvyspělejší země světa pravidelně každé tři roky zpracovává Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a v nichž patnáctiletí studenti všude na světě dostávají úplně stejné otázky a problémy k řešení.

Stejně tak se již delší dobu mluví o tom, že výuka moderních dějin na našich školách je zcela nedostatečná. Žáci a studenti se podrobně učí o pravěku, v lepším případě o příchodu Slovanů nebo o Velkomoravské říši, ale na dějiny 20. století nezbývá čas.

Na jakých ideálech byl postaven český stát?

Může být učení dějepisu zábava? Proč nás začnou dějiny bavit ví PaedDr. Blanka Dvořáčková

Radioporadna: PaedDr. Blanka Dvořáčková - Zábavné učení dějepisu! Jak na to? Proč nás začal dějepis bavit? Zajímavá osobnost je Hostem Radioporadny Českého rozhlasu Hradec Králové každý všední den po 11. hodině.

Nejde ovšem jen o míru znalostí, ale především o způsob, jakým jsou dějiny žákům a studentům vysvětlovány. Počínaje Janem Husem a husitstvím, přes bitvu na Bílé hoře, celé takzvané období temna až k národnímu obrození se naše historie vyučuje na základě Palackého výkladu českých dějin, který pak literárně rozvedl Alois Jirásek.

Jde o účelově vytvořený černobílý příběh, za který se Františku Palackému dostalo ocenění „otec národa“. Do té doby totiž vznikající český národ žádný dějinný příběh neměl. Na tomto příběhu, ve kterém hraje klíčovou roli naše údajná věrnost pravdě, byla postavena idea Československa.

A s jeho pomocí jsme se snažili vysvětlit a omluvit všechny naše slavné prohry ve 20. století, tedy zejména Mnichovskou dohodu a únor 1948, kdy se k moci dostali komunisté. Ti si příběh o husitech a vítězství pravdy obratně přizpůsobili a přivlastnili, takže se v mírně pozměněné podobě učil na školách dál.

Josef Baxa: Výročí okupace ČR Německem pořád nepatří do dějepisu

V sobotu 15. března uplynulo 75 let od nacistické okupace. To téma je u nás stále poměrně živé. Náš zájem o ně je ale paradoxně menší, než by měl být.

Zcela zkreslené a barvotiskové příběhy tedy nejsou možná ani tak dílem cílené ruské propagandy, jako naší potřeby věřit zakořeněným národním pohádkám, zejména obrozeneckému příběhu o Češích jako potomcích pravdě věrných husitů, který s energií sobě vlastní prosazoval první prezident Masaryk.

Komunisté samozřejmě po uchopení moci implementovali do výkladu historie sovětské pojetí všech důležitých momentů novodobých dějin, ale sovětská verze není s naším historickým příběhem v zásadním rozporu. Neměli bychom tedy zkreslený výklad historie svádět jen na Rusy, ale podrobit důkladné revizi naše pojetí vlastních dějin.

Jan Vávra|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Nejde pochopitelně jen o výuku dějepisu na školách. První prezident Masaryk správně říkal, že „státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“. Proto by bylo více než potřebné otevřít celospolečenskou debatu o tom, na jakých ideálech byl postaven český stát a zda náš tradiční národní příběh vůbec odpovídá skutečnosti.