Daniel Raus: Tank číslo 23

Ti jeli z Berlína jako o závod, cestou ani nespali, aby byli v cíli co nejdřív. Nadšení Pražané pak jejich tank zasypali šeříky, unavení vojáci z něj vystoupili, hráli na garmošku, všichni tancovali a objímali se, a tak začalo nejšťastnější období našich dějin.

Toužil jsem spatřit onen tank číslo 23 na vlastní oči. A jednou se mi to povedlo. Byl na vysokém podstavci, jako kdyby se vznášel pár metrů nad zemí. Nemohl jsem si ho pořádně prohlédnout, což mě trochu zklamalo. Ale jenom trochu.

Skutečné zklamání přišlo až o pár let později, když k nám v srpnu 1968 vtrhla přímo záplava sovětských tanků. Byli jsme přepadeni. Po naší ulici se valila ta monstra pravidelně do kasáren, působilo to dojmem, že z našeho městečka si udělali sovětští komunisté tankodrom.

Vzpomněl jsem si tehdy zase na tank číslo 23, protože se o něm říkal vtip. Otázka zněla, proč má akorát číslo 23? A odpověď: protože to znamená, za 23 let se vrátíme. Ono to skutečně vycházelo, 1945 + 23 = 1968. A tak jsem šířil tenhle vtip, kde to šlo.

Moskva tvrdila, že vojáky u nás nechá jenom dočasně. Říkal se o tom další vtip, podle kterého je v Rusku jednotkou dočasnosti jeden furt. A mě jen tak napadlo, jestli ta číslovka 23 pro změnu neznamená: za 23 let to tady zase zabalíme.

Jakkoliv je to šokující, ukázalo se, že skutečně ano. Poslední sovětský okupant opustil naše území 27. června 1991. A tak zase vyšla ta zvláštní rovnice: 1968 + 23 = 1991. Mezitím samozřejmě padl komunismus a tank byl natřen na růžovo.

Teď si lámu hlavu s otázkou, jestli ta magická třiadvacítka dneska taky něco neznamená. Například: za 23 let se na vás zase koukneme. 1991 + 23 = 2014, a to je přesně letos.

Žádné překvapení ale nečekám. Rusko má plné ruce práce na Ukrajině a k nám je to trochu daleko. Krom toho ten tank z onoho smíchovského náměstí zmizel. Proroctví je zažehnáno. Nebo přijde možná překvapení za dalších 23 let. Kdo ví.