Daniel Raus: Šicí stroje
Říkal se za mých mladých let vtip o sovětském soudruhovi, který pracoval v továrně na šicí stroje. Jeho žena ale doma úzkoprofilový šicí stroj neměla, ač po něm toužila. Když se tedy u stakanu vodky ptali přátelé, proč jí domů nějaký nepřinese, soudruh odpověděl: víte, kdykoliv jsem to doma poskládal, vyšel z toho vždycky samopal.
Nejapný vtip byl reakcí pospolitého lidu na fakt, že někdejší Sovětský svaz měl plná ústa míru, ale přitom ostošest zbrojil. Občané platili odborářské známky, ze kterých šla část peněz na pomoc utiskovaným pracujícím mimo socialistický tábor. A zlé jazyky pravily, že jim posíláme hlavně ony šicí stroje.
Moskva měla i další sortiment. Začátkem šedesátých let poslala na Kubu rakety v naději, že s jejich pomocí „dostihne a předstihne“ arci-nepřítele Ameriku, jak si to přál poněkud jednoduchý šéfkomunista Nikita Chruščov. Prezident Kennedy se tehdy zděsil a rozhodl o námořní blokádě ostrova.
Vypukla kubánská krize, svět byl na pokraji nukleární války. A sovětští komunisté bezelstně tvrdili, že kubánským přátelům posílají zemědělské stroje. Štěstí, že soudruh z onoho vtipu nepracoval v jiné továrně a nesnažil se doma sestavit například sekačku na trávu.
Západním politikům trvalo poměrně dlouho, než pochopili pravidla té hry. Ještě déle jim trvalo, než našli způsob, jak obstát s vlastními pravidly. Změna přišla hlavně s nástupem nekompromisního Ronalda Reagana ve Washingtonu. Ten kovbojsky prohlásil, že Sovětský svaz je říše zla. Pif paf. Byl to zásah do černého.
Mimochodem, ta věta byla při přípravě projevu v Bílém domě na všech úrovních vyškrtnuta. Ale prezident Reagan ji tam vždycky vrátil. Čímž udělal radost nejen milovníkům westernů, ale taky okupovaným Čechům a Slovákům, jakož i dalším porobeným národům.
Za pár let se říše zla rozpadla. Z hlediska svobody báječná zpráva. Samotní Rusové tehdy prohlašovali, že největší obětí komunismu byli přece oni. Na Západě zaznívaly hlasy, podle kterých bylo dobojováno, neboť demokracie definitivně zvítězila, a my už si budeme jenom užívat.
Od té doby ale uplynulo hodně vody v řece Moskvě. Tolik, že když posílá Kreml na Ukrajinu humanitární konvoj, člověk si mimoděk říká: jestlipak tam vezou taky šicí stroje? A co zemědělská technika? S lidmi mého věku to prostě už jinak nebude. Mimochodem, prezident Putin je jenom o pár let starší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.