Daniel Kroupa: Znamení doby

Z tohoto nadhledu se někomu mohou naši předkové či lidé žijící v předmoderních kulturách, pro které byly určující náboženské představy a pověry, jevit jako naivní a zaostalí. Řídili se pravidly odvozenými z bájí a mýtů, které pocházely z jejich fantazie, rozhodovali se podle věšteb a různých mimořádných jevů, kterým přisuzovali tajemný význam a chápali je jako jakási božská znamení.

Jako příklad nám může posloužit příběh z evangelia o mudrcích z východu, kteří přišli do Jeruzaléma, aby se poklonili nově narozenému králi Židů, protože jim to zvěstovala hvězda na nebi. Ta je dovedla do Betléma, kde s matkou Marií nalezli dítě, kterému se klaněli a obdarovali je zlatem, kadidlem a myrhou. Identitu novorozence vládnoucímu králi Herodovi, který se chtěl každého možného konkurenta zbavit, nesdělili a vrátili se domů. I Herodově smrti podle dobových zpráv předcházelo nebeské znamení: zatmění Měsíce.

Astronomové spočítali, že k němu došlo ve čtvrtém roce před naším letopočtem, a když hledali úkaz, který by mohl být onou betlémskou hvězdou, dospěli k tomu, že snad šlo o konjunkci Jupitera se Saturnem v roce 7 před naším letopočtem. Nu, a ta opět nastala letos před Vánoci 22. prosince.

Vzácný nález

Čtěte také

ČESKé BUDěJOVICE

V klášteře Milevsko archeologové objevili údajně část hřebu z Pravého kříže, vzácnou relikvii Ježíše Krista

Aby těch domnělých znamení nebylo málo, před pár dny oznámili archeologové, že nalezli v Milevském kostele svatého Jiljí část hřebu, kterým byl podle středověkých mnichů, kteří jej ukryli, Ježíš Kristus přibit na kříži. Dendrologická analýza dřeva ze schránky, ve které byla tato relikvie uchovávána, provedená v laboratoři Univerzity v Cambridgi, která je datuje do pátého století, naznačuje, že by mohlo jít o nález císařovny svaté Heleny ze 13. září roku 326. Potvrdí-li to další výzkumy, šlo by o předmět alespoň v historickém smyslu velmi významný.

Říct o nich o mnoho více nám racionální uvažování nedovolí. Měli bychom však mít na paměti, že racionalita v teoretickém oboru se týká způsobu, kterým z určitých principů vyvozujeme závěry, a v praktické oblasti způsobu, kterým volíme prostředky k dosahování našich cílů. Z toho však plyne zdrcující závěr, že k poznání samotných principů a k volbě životních cílů je racionalita nepoužitelná. Proto mnozí velcí myslitelé, kteří se nemohli smířit s tím, že by toto poznání bylo zcela nerozumné, předpokládali existenci jakési vyšší lidské rozumové schopnosti – intelektu.

Nejen objektivní realita

Právě na ten spoléháme, když se chceme orientovat ve světě našeho života, a nikoli pouze v jeho racionálně zvládnutelné části, kterou nazýváme „objektivní realitou“. K našemu životnímu světu přece patří i sny, touhy po neznámém, představy, které jsme převzali z tradice a které utvářely podobu našeho lidství.

Filozof a pedagog Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Daniel Kroupa|foto:Ladislav Němec/MAFRA,Profimedia

Mám za to, že tento vyšší rozum nám tváří v tvář takovým divným věcem, jako jsou nebeské úkazy provázející významné pozemské události nebo předměty s nimi spojené, ukládá, abychom je nebrali příliš lehkovážně. Tedy, abychom třeba oné betlémské hvězdě nebo tomu hřebu nepodsouvali význam, který nemůžeme znát ani ověřit. Ukládá nám proto také, abychom je předem nezavrhovali jako bezvýznamné. Poslechneme-li hlas tohoto rozumu, pomůže nám to uchovat si v životě střízlivou otevřenost i pro jiné důležité věci. Možná, že právě v tom je hlavní smysl takových znamení.

Autor je filozof a pedagog