Daniel Kroupa: Pravice a levice

27. březen 2019

Prý se nám v politice nějak vytratilo rozdělení na pravici a levici.

Pokud by se něco takového stalo, byla by to změna vpravdě historická, protože takové dělení je dědictvím Velké francouzské revoluce, v jehož parlamentu se v roce 1791 zrodilo.

Daniel Kroupa: Opět o terorismu

Terorismus na Novém Zélandu

Australský imigrant postřílel padesát nevinných Novozélanďanů.

Ze 745 členů zasedlo nalevo 136 poslanců (byli to jakobíni, girondini a kordelieři), napravo 260 poslanců (feuillantů) a mezi ně se usadili ti, kteří se přelévali na jednu či na druhou stranu a byli nazýváni „bahno“.

V revoluci šlo o svobodu, jenže každý si ji představoval jinak. Pravice usilovala o nastolení konstituční monarchie se zastupitelskou demokracií podobnou, jako byla v Anglii.

Levice volala po svržení monarchie a po nastolení republiky s demokracií přímou, kterou nazývali suverenitou lidu. Francouzi přeci nejsou o nic horší než Angličané, a proto od nich nemusí opisovat. Dokáží vytvořit lepší, francouzskou demokracii. Ta však, jak víme, skončila jakobínským terorem.

Ekonomické zájmy a mocenské ambice

V 19. století se za levici považovali zastánci společenského pokroku a pravici označovali za reakcionáře. Zakladatel sociologie August Comte viděl kus pravdy na obou stranách: chápal, že pravici jde o společenský řád a rozpor mezi oběma politickými směry chtěl překonat tím, že jako cíl stanovil „pokrok pořádku“.

Daniel Kroupa: Myšlenky v době postní

pečivo

Popeleční středou vstoupili křesťané do postního období.

Nepovedlo se. Mezi tím se totiž prosazovaly nové politické ideologie. Liberalismus byl vlastně také pokrokový, usiloval o svobodu jednotlivce a prosazoval volný trh. V odporu proti liberálnímu individualismu se zformoval socialismus a komunismus (o kapitalismu se začalo mluvit až později pod vlivem Marxova a Engelsova učení).

Nu a vedle toho zde byl ještě konzervatismus dvojího typu: nostalgický, který toužil po návratu starého režimu s náboženskými základy a reformní, který chtěl uchovat historickou zkušenost společnosti v tradicích, zvycích a společenském řádu, který se měl přizpůsobovat dobovým potřebám opatrnými reformami. Ten druhý v Anglii reprezentoval Edmund Burke, ve Francii Hyppolite Taine.

Ve 20. století tvořili demokratickou pravici konzervativní křesťanští demokraté a liberálové, levici sociální demokraté. Ti společně čelili autoritářským a totalitním ambicím fašistů, nacionálních socialistů a komunistů, jejichž společným cílem bylo nastolení nového řádu, který by obnovil jednotu společnosti pod jedním vůdcem či zrušením třídních rozdílů vyvlastněním výrobních prostředků.

Daniel Kroupa

Pravici a levici, která po více než dvě století sváděla zápas podložený různými názory na uspořádání společnosti, dnes u nás ono „bahno“ mezi nimi vytlačilo na okraj politického spektra. Jakoby už nešlo o různé názory a ideje, ale jen o ekonomické zájmy a mocenské ambice. I ty k demokratické politice patří, pokud jí však ovládnou, mohou jí zničit.

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio