Daniel Kroupa: Pravice a levice
Prý se nám v politice nějak vytratilo rozdělení na pravici a levici.
Pokud by se něco takového stalo, byla by to změna vpravdě historická, protože takové dělení je dědictvím Velké francouzské revoluce, v jehož parlamentu se v roce 1791 zrodilo.
Daniel Kroupa: Opět o terorismu
Australský imigrant postřílel padesát nevinných Novozélanďanů.
Ze 745 členů zasedlo nalevo 136 poslanců (byli to jakobíni, girondini a kordelieři), napravo 260 poslanců (feuillantů) a mezi ně se usadili ti, kteří se přelévali na jednu či na druhou stranu a byli nazýváni „bahno“.
V revoluci šlo o svobodu, jenže každý si ji představoval jinak. Pravice usilovala o nastolení konstituční monarchie se zastupitelskou demokracií podobnou, jako byla v Anglii.
Levice volala po svržení monarchie a po nastolení republiky s demokracií přímou, kterou nazývali suverenitou lidu. Francouzi přeci nejsou o nic horší než Angličané, a proto od nich nemusí opisovat. Dokáží vytvořit lepší, francouzskou demokracii. Ta však, jak víme, skončila jakobínským terorem.
Ekonomické zájmy a mocenské ambice
V 19. století se za levici považovali zastánci společenského pokroku a pravici označovali za reakcionáře. Zakladatel sociologie August Comte viděl kus pravdy na obou stranách: chápal, že pravici jde o společenský řád a rozpor mezi oběma politickými směry chtěl překonat tím, že jako cíl stanovil „pokrok pořádku“.
Daniel Kroupa: Myšlenky v době postní
Popeleční středou vstoupili křesťané do postního období.
Nepovedlo se. Mezi tím se totiž prosazovaly nové politické ideologie. Liberalismus byl vlastně také pokrokový, usiloval o svobodu jednotlivce a prosazoval volný trh. V odporu proti liberálnímu individualismu se zformoval socialismus a komunismus (o kapitalismu se začalo mluvit až později pod vlivem Marxova a Engelsova učení).
Nu a vedle toho zde byl ještě konzervatismus dvojího typu: nostalgický, který toužil po návratu starého režimu s náboženskými základy a reformní, který chtěl uchovat historickou zkušenost společnosti v tradicích, zvycích a společenském řádu, který se měl přizpůsobovat dobovým potřebám opatrnými reformami. Ten druhý v Anglii reprezentoval Edmund Burke, ve Francii Hyppolite Taine.
Ve 20. století tvořili demokratickou pravici konzervativní křesťanští demokraté a liberálové, levici sociální demokraté. Ti společně čelili autoritářským a totalitním ambicím fašistů, nacionálních socialistů a komunistů, jejichž společným cílem bylo nastolení nového řádu, který by obnovil jednotu společnosti pod jedním vůdcem či zrušením třídních rozdílů vyvlastněním výrobních prostředků.
Pravici a levici, která po více než dvě století sváděla zápas podložený různými názory na uspořádání společnosti, dnes u nás ono „bahno“ mezi nimi vytlačilo na okraj politického spektra. Jakoby už nešlo o různé názory a ideje, ale jen o ekonomické zájmy a mocenské ambice. I ty k demokratické politice patří, pokud jí však ovládnou, mohou jí zničit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
