Daniel Kroupa: Potřebujeme politiku bez nekonečné kampaně
Jsem trochu udiven, když čtu v novinách, že začíná horká kampaň před komunálními a senátními volbami, které se konají 23. září. Máme tedy před sebou ještě bezmála tři neděle a už přihořívá? Dříve jsme, pokud se dobře pamatuji, takto nazývali poslední týden. Marně přemýšlím, kdy tedy začala studená fáze předvolební kampaně.
Pravda, zaznamenal jsem, že předseda hnutí ANO ji vede již několik měsíců a místo plnění poslaneckých povinností objíždí obytným automobilem česká města, za což sklízí kritiku.
Čtěte také
Ale i před tím cosi jako kampaň vedli i další lidé, o nichž se mluví jako o budoucích prezidentských kandidátech. U nich mně to však tolik neznepokojuje jako u představitelů parlamentních politických stran a hnutí.
Proč? Inu proto, že to, co má být běžnou politikou zaměřenou na dlouhodobé cíle, se během kampaně mění ve vzájemné trumfování politiků na veřejnosti kdo více a kdo méně udělal pro lidi v tom, co je momentálně pálí. V kampaních politici přizpůsobují své konání průzkumům veřejného mínění a vyhýbají se řešení dlouhodobých problémů, která jsou bolestivá. A taková bývají většinou.
Dělat klidně svou práci podle svědomí
Česká politika je pod vlivem výkyvů a vrtochů veřejného mínění již mnoho let. Důsledkem toho je, že řešení skutečně závažných problémů, jako důchodová reforma, školská reforma, neúnosně dlouhé stavební řízení, vysoké mandatorní výdaje a nízké příjmy do rozpočtu, budování obranyschopné armády, energetická bezpečnost či klimatická změna, se neustále odsouvá do budoucnosti.
Čtěte také
A ta přišla ve dvou podobách: pandemie a války na Ukrajině. Negativní důsledky neřešených problémů se posčítaly s novými nesnázemi, vyvolanými Ruskou agresí a máme vysokou inflaci, drahotu, vysoké ceny zboží, elektřiny, plynu a k tomu se musíme zabývat obrovským přílivem uprchlíků z válečné zóny. Je to krize, jakou jsme dosud nezažili a jakou být nemusela, kdyby si předchozí vlády počínaly odpovědně.
Dnešní vláda, zaměstnaná svou předsednickou rolí v Evropské unii, přijímá opatření, která jenom dobíhají vyskakující potíže a ve chvíli, kdy začnou platit, se ukazuje, že jsou už nedostatečná. Této situace pochopitelně využívá před volbami opozice a zejména radikálové, kterým se podařilo na Václavském náměstí zorganizovat více než 50tisícovou demonstraci. Nepřetržitě aktivizovaná veřejnost o sobě dala vědět z té nepěkné strany.
Za těchto okolností bude věru nesnadné zbavit českou politiku zakořeněné kampaňové povahy i po volbách. A přesto by se o to vláda, alespoň u sebe měla pokusit. Odpoutat se od diktátu momentálního veřejného mínění, za které se beztak často vydává jenom mediální rozruch, nenechat se vyvést z míry hlukem na ulici a dělat klidně svou práci podle vládního programu a podle nejlepšího vědomí a svědomí. Svá rozhodnutí, opatření a výsledky pak komunikovat způsobem, jemuž porozumí i průměrný absolvent základní školy. V dobách chaosu a nejistoty veřejnost potřebuje především vědět, že zemi vede někdo, kdo ví, co dělá a proč to dělá.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
