Daniel Kroupa: Občanská povinnost
Už mnoho let kladu studentům stejnou otázku: Která je hlavní občanská povinnost? Dostávám stereotypní odpověď, že je to placení daní. Na povinnost bránit svůj stát si nevzpomene nikdo. V občanské výchově ani v základech společenských věd se o tom zřejmě studenti nedozvěděli. Vždyť si na to nevzpomínají ani ti, kteří absolvovali již dávno. Proč asi?
Inu, jak napsal velký německý filosof Georg Wilhelm Friedrich Hegel, v dlouhém období míru se státy podobají zabahněným rybníkům. Neberme to prosím jako nějaké volání po válce, protože válka je zlo, které si mohou přát jenom zlí lidé, ale jako prosté konstatování stavu věcí. Mír se pro nás stal samozřejmostí a na válečné hrůzy jsme prostě zapomněli.
Čtěte také
Svou armádu jsme zanedbali tak, že dnes není schopna nikoho odradit, natož ubránit území naší země proti vetřelcům. Zrušili jsme povinnou vojenskou službu, aniž jsme mladé generaci vysvětlili, že to neznamená zrušení branné povinnosti, která říká, že v případě ohrožení státu se budou muset muži i ženy hlásit příslušné vojenské správě, podrobit výcviku, jak zabíjet nepřátele, a být připraven se nechat zabít.
A co je ještě horší, nikdo pořádně mladým lidem nevysvětlil proč. Vždyť i ti starší si zvykli vnímat svůj stát pouze jako veřejnou službu nebo jako nepříjemného mentora, který stále něco nařizuje a zakazuje.
Co když se budeme muset o sebe postarat sami?
Tak se z našeho zorného pole zcela vytratilo vědomí, že prvotním účelem existence státu je ochrana před vnějším nebezpečím. V dlouhém období pokoje a blahobytu nevidíme důvod, proč se o takové věci zajímat.
Čtěte také
Jenže státy, jejichž občané si neuvědomují, že podmínky umožňující budování jejich soukromého štěstí jsou podmíněny nezadatelnými právy a svobodami, zákony, které je vymezují, nezávislými soudy, u nichž se jich mohou dovolat, politickým systémem založeným na svobodných volbách, politickou autoritou, která je garantuje a ozbrojenou mocí, která je brání – že takové státy jsou vystaveny riziku, že to všechno mohou ztratit. Pohromu na sebe přímo přivolávají. Zvláště v situaci, objeví-li se v dosahu mocenský útvar s imperiálními záměry.
Nu a právě v takové situaci se nyní nacházíme. Pár set kilometrů na východ od nás ruský agresor rozpoutal válku proti Ukrajině. Tam ale narazil na protivníka, který se brání statečně, a tak se útočník možná spokojí jenom s ovládnutím části jeho území. Zatím. Jakmile však obnoví své síly, bude pokračovat a půjde tak daleko, dokud nenarazí na někoho silnějšího a odhodlanějšího. Jenže tím nejsme my, ani žádný stát Evropské unie.
Naše armády jsou malé, špatně vyzbrojené, neschopné spolupráce na bojišti a obyvatelstvo našich zemí nemá vůli bojovat za svou svobodu, protože jaksi zapomnělo na to, kvůli čemu jeho předkové budovali státy. Spoléháme na pomoc od Američanů, vůči nimž neplníme své obranné závazky.
Co když však Američané budou muset hájit své zájmy v Tichomoří a my se budeme muset o sebe postarat sami? Pak budeme muset převzít vlastní odpovědnost za svou obranu.
Nejprve ale musíme v mladé generaci probudit vědomí občanské povinnosti bránit svůj stát a pochopení, proč je to důležité. Zkrátka, reforma vzdělávání k demokratickému občanství se proto musí stát jednou z hlavních priorit naší vlády.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
