Daniel Kroupa: O extremismu
Ve veřejných debatách o politice, které sleduji s velkým zájmem, se někdy objevuje téma extremismu.
Vadí mi, když se v nich toto označení zneužívá jako prostředek k tomu, aby byl svévolně některý nepohodlný politický názor postaven na pranýř. Pak už se nemusí diskutovat s ním, ale už se může mluvit jenom o něm.
Daniel Kroupa: Poučení z brexitu (o volbách)
Jeden z nestorů britské konzervativní politiky Michael Heseltine, který v minulosti zastával různé ministerské funkce ve vládě Margaret Thacherové, zveřejnil v prosinci loňského roku video, ve kterém vyjadřuje své mínění o brexitu.
I já jsem přesvědčen o tom, že se skutečnými extremisty diskuse není možná ani správná, protože jejich cílem není vést dialog a usilovat v něm o společné poznání pravdy. Pozvat je znamená poskytnout jim pouze příležitost propagovat stanoviska, která do slušné společnosti nepatří.
Vyřadit však někoho z veřejné diskuse je však velmi závažné rozhodnutí, protože ten, koho se to týká, se ocitá mimo onu „slušnou společnost“ a v jeho postavení mu zbývají dvě možnosti: všeho nechat, nebo se pustit do konfliktu. Má-li dost síly a prostředků volí často násilí.
Ve státech, kde jsou extremistické skupiny dosti početné a policie slabá, dochází k častým pouličním střetnutím, a i když tyto skupiny svádí většinou boje mezi sebou, demonstrují neschopnost vlády nastolit pořádek.
Přesné pojmy a přesné myšlení
Veřejnost pak hledá někoho, kdo pořádek obnoví, volá po vládě „silné ruky“ a tu právě nabízejí extremisté. Tak tomu bylo v Německu v období Výmarské republiky, kde byli hlavními aktéry komunisté a nacisté, přičemž ti druzí slavili vítězství.
Daniel Kroupa: Tradice, náboženství a Velikonoce
Jak opojný byl ten pocit svobody, když jsem se jako mladý člověk odpoutal z finanční závislosti na rodičích a říkal jsem si, že teď konečně mohu svůj život utvářet po svém!
Poučením z historie bylo poznání, že proti extremistům je třeba zakročit už v zárodku a že demokracie nesmí vůči nim projevovat slabost. Bylo to však také poznání, že rozumný stát nemá počet extremistů rozšiřovat posilováním jejich sociálního zázemí štěpením společnosti na příliš bohaté a příliš chudé, na lidi začleněné do systému a lidi ze systému vyloučené.
Vyloučenými ovšem také mohou být lidi, jejichž názory nekonvenují většinovému mínění ať už v oblasti politické, kulturní či náboženské, kteří se v této situaci ocitají proto, že většinová společnost jejich přesvědčení mylně klasifikuje jako extremismus.
Demokracie je liberální, pokud každému zaručuje svobodné vyjadřování mínění bez ohledu na to, zda konvenuje většině či nikoli a názoru každého jednotlivce ponechává možnost obhájit jej. Je proto třeba vážit slova, když někoho označujeme za extremistu či nějaký názor za extremismus.
Vágní, nepřesné užívání těchto výrazů zejména v ústech politologických odborníků může natropit značné škody. Myslím, že učiní nejlépe, budou-li se politologové držet vymezení, kterou používá česká policie. „Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku.“
Dále pak tyto principy policie vyjmenovává s odkazem na konkrétní zákonná ustanovení.
Přesné pojmy umožňují přesné myšlení a přesné myšlení správné jednání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
