Daniel Kroupa: Neustupujme ruské agresi na Ukrajině

9. leden 2022

Do nového roku vstupujeme s nadějí, že bude lepší, než byl ten předchozí. Naděje je naší vzpourou proti realitě a probouzí v nás vůli ji měnit tam, kde můžeme, a odhodlání čelit jí tam, kde nemůžeme. Letos nás čeká nutnost vypořádat se s epidemií a drahotou doma – to se nám ale může podařit jenom tehdy, pokud nám to vnější podmínky dovolí. Tou nejdůležitější podmínkou je udržení míru v Evropě, který narušilo Rusko svým chováním vůči Ukrajině. A tomu budeme muset čelit.

Nejprve Ruská federace podnítila v dubnu 2014 povstání na Donbasu a poskytla vzbouřencům vojenskou podporu, posléze zabrala a následně anektovala Krym, tedy území Ukrajiny, jejíž územní celistvost předtím sama mezinárodní smlouvou garantovala.

Čtěte také

Učinila tak ještě předtím, než ukrajinská demokraticky zvolená vláda mohla reálně uvažovat o vstupu do Evropské unie a do NATO. Důvodem ruské agrese tedy byla pouze skutečnost, že se Ukrajina vymkla z vazalského postavení a začala se chovat jako suverénní stát, který chce o své budoucnosti rozhodovat sám.

Nyní Rusko u hranic Ukrajiny rozmístilo statisícovou armádu – to jde sotva chápat jinak než jako přípravu k další agresi vůči sousednímu státu – a požaduje po západních zemích záruky, že nedovolí její vstup do NATO. Takové záruky ale získat nemůže, protože by znamenaly popření suverenity žadatelského státu, který má právo sám rozhodovat o svém začlenění do bezpečnostních struktur, i suverenity států členských, které mají právo rozhodnout o jeho přijetí či nepřijetí.

Naše zkušenosti se sovětskou okupací

Vyvstává tedy otázka, proč vlastně Putinův režim na přelomu roku takovou situaci vyvolal. Jedná se skutečnou snahu zahájit další válku na Ukrajině? Jde jenom o další vydírání Západu s cílem vynutit si jiné ústupky?

Čtěte také

Chce před domácím publikem, ve kterém dlouhodobě vyvolává ničím nepodložený pocit ohrožení, demonstrovat, že Rusko je opět světovým hráčem, kterého musí ostatní mocnosti brát vážně? Nebo je to test, nakolik jsou státy NATO odhodlány čelit ruským hrozbám silou? O tom zatím můžeme jenom spekulovat. V tom posledním však musíme uznat, že Putin míří přesně.

Dobře ví, že mezi členskými státy NATO zdaleka nepanuje jednota v tom, jak se vůči ruskému chování postavit. Vstřícnější k jeho požadavkům jsou většinou země, které v minulosti nezažily důsledky Brežněvovy doktríny omezené suverenity a sovětskou nadvládu.

Daniel Kroupa

Jinak je tomu ve státech, které již takové poměry zakusily a s Ruskem sousedí. Je jim jasné, že bude-li jeho taktika úspěšná, budou první na ráně. Jejich politici se již dlouho snaží svým šťastnějším západním kolegům vysvětlit, že politiku appeasementu diktátoři vnímají jako slabost a ta je pobízí k dalším a dalším agresím.

Tato myšlenka už měla od samého počátku uvést českou diplomacii do pohybu, aby i náš hlas byl slyšet, protože i my máme své zkušenosti se sovětskou okupací a nedávno jsme byli terčem ruských útoků ve Vrběticích. Jednat je třeba dříve, než bude pozdě.

Autor je filozof a pedagog

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.