Daniel Kroupa: Manželství pro všechny, nebo tradiční rodina?
Je-li základem demokratické politiky diskuse, její zhoubou je nevěcnost. Jinak řečeno, neschopnost či neochota mluvit k věci, o které se jedná. Zatímco neschopnost je důsledkem nedostatečného vzdělání, neochota je plodem ideologické předpojatosti.
Pokrokáře upínající se k utopickému ideálu v zářné budoucnosti stejně jako tradicionalisty, kteří hledí k vybájenému vzoru v minulosti, žádné věcné argumenty nezajímají, protože jde přece o to porazit protivníka a k tomu se lépe hodí propagandistické slogany.
Čtěte také
Obávám se, že v případě současné diskuse, v níž se vede spor o to, zda máme prosazovat „manželství pro všechny“ či spíše „tradiční rodinu“ nás politici zamotali do takových propagandistických hesel. Prohrabat se jimi k věci, o níž běží, je skoro nemožné. Jelikož se ale jedná o otázku cti, je naší povinností se o to alespoň pokusit. Nuže, do toho.
Především je třeba říci, že o žádné „manželství pro všechny“ se v daném případě nejedná a nejde ani o nastolení nějaké rovnoprávnosti. Manželství je jedním ze soukromých svazků mezi občany a liberálně demokratický stát je nikomu neupírá a rovněž do nich nemá co zasahovat. To, co však dělá, je, že trvalému svazku mezi mužem a ženou poskytuje určitou ochranu a výhody. Činí tak proto, že právě toto spojení má nejlepší předpoklad k tomu, aby státu, řečeno cynicky, dodávalo a vychovávalo nové občany.
Využívat autority státu?
Nyní, když se o tuto ochranu a výhody uchází další skupina občanů, která podobné služby státu bude vykonávat jen sporadicky, je třeba věcně posoudit, zda existují nějaké rozumné důvody k tomu, aby jim stát vyhověl. Jestliže ano, zbývá zvážit právní a praktické důsledky, které to bude mít pro další fungování státu.
Čtěte také
Například pro státní rozpočet, z něhož bude na různých dávkách čerpat příspěvky další skupina obyvatel. Pro všechny to tedy rozhodně nebude. Ostatní zůstanou i nadále stranou těchto privilegií. Budou-li se o ně ucházet zatím není jisté. S požadavkem na rovnoprávné postavení by se následně mohli ozvat například polyamoristé.
S otázkou udržení „tradiční rodiny“ má tato záležitost jen málo co do činění. Nejedná se totiž o věc státu, ale společnosti. Ti, kteří z náboženských důvodů či z důvodů obecně mravních v takové představě vidí ideál, musí především o jeho správnosti přesvědčit přímo své spoluobčany a nesnažit se při tom zneužívat státní moci. Něčím takovým zavání snahy učinit definici manželství jako svazku muže a ženy součástí ústavy.
Vyvolává to dojem, že s pomocí státu chtějí zasahovat do svazků, které mají být soukromé a svobodné. Využívat autority státu k prosazení vlastních mravních cílů tuto autoritu podrývá. I ona má jistou mravní povahu. Spočívá však právě v tom, že chrání občanskou svobodu, včetně svobody uzavírat svazky podle vlastních preferencí: z erotické touhy, z prospěchu nebo z čisté lásky.
Zkrátka, nezbaví-li se debata o podobě manželství a rodiny ideologických předsudků a propagandistických hesel, nic dobrého z ní nevzejde.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
