Daniel Kroupa: Konzervativní katolicismus
Mezi katolíky, podobně jako ve zbytku společnosti, probíhá spor mezi progresisty a konzervativci.
Ti pokrokáři usilují o to, aby se křesťanství co nejvíce přizpůsobilo moderní společnosti, osvojují si morální a politickou agendu levicových hnutí a na svou podporu využívají výsledky sociálních věd.
Čtěte také
Konzervativci na jejich snahy pohlížejí s podezřením a obavou, že se vzdávají hodnot, které tvoří nedílnou součást křesťanství a které je třeba uchovat. V tom, o jaké hodnoty se jedná a jaká je ta pravá podoba křesťanství, však nejsou jednotní.
Někteří konzervativci považují za hlavní neštěstí druhý vatikánský koncil, který v 60. letech minulého století provedl zásadní změny, jejichž cílem bylo pod heslem Aggiornamento katolickou církev přizpůsobit myšlenkovým a společenským poměrům dneška. A ty se do značné míry, a k nelibosti mnohých, uskutečnily.
Nespokojenci se proto od moderního katolicismu obracejí k protireformačnímu koncilu, který se v polovině 16. století odehrál v Tridentu.
Nostalgie po jednotě světské a duchovní moci
Čtěte také
Jiní konzervativně ladění katolíci jdou ještě dále do minulosti: hledají inspiraci ve středověku, kdy katolická církev spolu s Karlem Velikým a jeho následovníky položila základy evropské civilizace.
O tyto křesťanské základy, které dnes skrytě přežívají v tom, co nazýváme evropskými hodnotami, se vědomě či nevědomě opírají i moderní snahy o dosažení politické jednoty Evropy.
Ústřední myšlenku, totiž nadřazenost duchovní moci nad světskou však po strašlivých náboženských válkách pro nastolení míru nahradila zásada cuius regio, eius religio, podle níž o tom, jaké bude náboženství, rozhoduje ten, kdo vládne.
Čtěte také
V obou případech se ale jedná o spojenectví trůnu a oltáře, jehož původem bylo obrácení se ke křesťanství římského císaře Konstantina a jeho Milánský edikt v roce 313. Křesťané si oddechli, protože jim skončilo pronásledování, jejich víra se později stala státním náboženstvím a papež římským veleknězem.
Důvodem, proč podnikám tento stručný historický exkurz, je, abych ukázal, že katolický konzervatismus je z velké části motivován právě nostalgií po jednotě světské a duchovní moci. Symbolem této jednoty byla po staletí papežská tiára.
Jenže tu již 11. listopadu 1964 veřejně odložil papež Pavel VI., aby dal najevo rozchod katolické církve s touto tradicí. I on byl tedy vlastně konzervativcem, protože se tím vlastně přihlásil k podobě křesťanství z doby apoštolů a mučedníků.
Řekl bych, že s tím konzervováním můžeme jít ještě hlouběji, nejlépe až k učení a vzoru našeho pána Ježíše Krista, který nás z lásky svou smrtí vykoupil z otroctví hříchu ke svobodě dětí Božích. Narození Ježíše slavíme o Vánocích proto, abychom uchovali jeho vzor, učení, radostné poselství a víru, že náš život má smysl navzdory tomu, že končí smrtí.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
