Daniel Kroupa: Konference OSN o klimatu
Na summitu Organizace spojených národů o klimatu Česká republika, na rozdíl od nedospělé švédské aktivistky Grety Thunbergové, slovo nedostane. K tématu zjevně nemáme co říci.
Ostatně, velké části naší veřejnosti to ani příliš nevadí, protože už dlouhá desetiletí poslouchá hlasy společenských autorit, které říkají: nic se neděje, k řádné klimatické změně nedochází, k oteplování už vůbec ne a pokud k němu přece dochází, jedná se o přirozený cyklus, který člověk neovlivnil a pokud ano, stejně nemá cenu proti tomu nic dělat. Ať to dopadne, jak chce, my už se tomu nějak přizpůsobíme. Konec konců, i věda se může mýlit a klimatologie zvláště.
Čtěte také
Opravdu, i věda se může mýlit a často se také mýlí, zejména když se pokouší dělat předpovědi počasí na delší dobu. Jenže nemáme-li nic lepšího, než vědecké předpovědi, nezbývá nám než brát je vážněji než hospodské řeči.
A ty poslední prognózy nám říkají, že ke globálnímu oteplování dochází, že je s vysokým stupněm pravděpodobnosti způsobuje člověk produkcí skleníkových plynů, že teplota narůstá rychlejším tempem, než se předpokládalo a že stojí za to pokusit se s tím něco udělat.
Patřím k lidem, kteří jsou vůči apokalyptickým předpovědím opatrní. Na počátku 70. let, tedy bezmála před 50 lety, poděsil světovou veřejnost Římský klub zprávou o mezích růstu, jejíž děsivé a ne zcela korektní vědecké hrozby se naštěstí nenaplnily.
Postačí změna návyků
Pozitivním výsledkem bylo upoutání pozornosti politiků k problematice životního prostředí, negativním důsledkem vyšší nedůvěra laické veřejnosti k vědě, která se zabývá budoucností.
Čtěte také
Dnes je však situace jiná. Máme o globálním oteplování skutečně vědecké argumenty a ty lze zpochybnit opět jenom vědeckými argumenty. Sotva můžeme jako takové akceptovat skeptické názory, které formulují ekonomové, postrádající v klimatologii jakoukoli kompetenci.
Poprvé v historii je zde problém, který ohrožuje celé lidstvo, který si lidstvo samo způsobilo a nyní má možnost ukázat, zda je schopno jej společným jednáním vyřešit. Vyžaduje to překonat rozdílné zájmy, předsudky, nenávisti, neshody a domluvit se na společném postupu.
Víme konkrétně, co musíme udělat a víme, že to může být účinné jedině, pokud to učiní všichni, zejména státy, které jsou největšími znečišťovateli. Víme také, že vykonáme-li to, co je třeba k zastavení globálního oteplování, bude to znamenat omezení některých příjemných věcí, na které jsme si v rozvinuté průmyslové civilizaci zvykli.
S dnešním světem to je jako s nemocnými lidmi, kterým k vyléčení postačí změna stravovacích návyků a více pohybu: mnozí z nich si raději ponechají starý životní styl i přesto, že je to bude stát život. Nemohu mít proto za zlé mladým lidem, když se je snaží vyburcovat. I tu jejich naivitu jim odpustím.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
