Daniel Kroupa: Komunální koalice
Komunální volby v letošním roce potvrdily, že nejsilnější stranou na naší politické scéně je hnutí ANO, které se těší podpoře kolem 30 procent. Vládní strany mohou do budoucna této síle čelit, pouze pokud udrží své spojenectví. To je důvod, proč jejich předsedové a předsedkyně vyzývají své zastupitele v městech a obcích, aby při vytváření komunálních koalic preferovali takovou, o jakou se opírá vláda.
Pokud totiž nedojde k dostatečnému propojení jejich stran na regionální úrovni, bude obtížné udržet spolupráci v celostátním měřítku. Platí to zejména pro uskupení Spolu, které jako jediné má potenciál čelit síle hnutí ANO. Již nyní je však zřejmé, že tyto výzvy budou mít jen malý ohlas.
Čtěte také
Chceme-li porozumět hlubším důvodům, proč tomu tak je, musíme si připomenout samotnou povahu demokratického rozhodování, kterou utvářejí tři složky: názory, zájmy a ambice. Ta první, ideová, ve zdravém stranickém systému převažuje a je hlavním činitelem, který formuje programové zaměření strany a její priority, jako je bezpečnost, spravedlnost, zdravotnictví, kultura nebo životní úroveň.
Z politiky, ani z té nejčistší, ovšem nelze vyloučit ekonomické zájmy, protože hospodaření se svěřenými prostředky tvoří její významnou součást a její úlohou je uvádět tyto zájmy do souladu. Nu, a nakolik je rolí politických stran i jednotlivých politiků soutěž o podíl na moci, nelze v ní pominout ani jejich mocenské ambice.
Lidé společných zájmů
Ve zdravé demokracii hraje samozřejmě hlavní roli složka ideová, pokud se ovšem vůdčí ideou nestane odstranění demokracie. Tam, kde nad idejemi převažují ekonomické zájmy a mocenské ambice, mluvíme o úpadku demokracie, protože politika slouží soukromému, a nikoli veřejnému blahu.
Čtěte také
Naše republika se dnes dostala na sestupnou trajektorii, protože parlamentní opozici tvoří jedna silná podnikatelská strana s ekonomickými zájmy bez idejí a jedna strana antisystémová. Dlužno dodat, že podobné zájmy a ambice se občas projevují i ve vládních stranách – to vede k aférám a znechucené voliče k tomu, že nechodí k volbám.
Na komunální úrovni bývá názorová složka oslabená tím, že není snadné převést programové ideje do praktické politiky, která řeší bezpečnost na ulicích, dopravu, čistotu ulic a podobné věci. V menších obcích, kde je činnost zastupitelstva pod každodenní sousedskou kontrolou a kde se nehraje o velké peníze, závisí jejich rozvoj spíše na osobních schopnostech lidí dohodnout společná řešení. Není divu, že tito lidé mají v poslední době dojem, že politické strany k tomu ani nepotřebují.
Ve středních a velkých městech je to jiné. Tam nad programovými idejemi často osobní zájmy a ambice získávají převahu, přičemž členství v politické straně je jenom nástrojem, jak je uplatnit. Lidé společných zájmů se snadno dohodnou a také najdou způsob, jak jednotlivé ambice uspokojit nehledě na programové ideje.
V takovém prostředí má doporučení vedení stran, jaké mají jejich členové uzavírat koalice, jen malou váhu. Pokud se to přece jen někde podaří, bude to jistě důvod k oslavám.
Autor je filozof a pedagog
