Daniel Kroupa: Dialog s euroskeptikem

12. srpen 2022

Demokratická politika se opírá o veřejnou diskusi a její kvalita závisí na tom, jak je vedena. V zemích, kde se lidé diskutovat nenaučili, kde proto nedokáží udržet debatu u tématu, kde namísto argumentů padají urážky a každý pokus o dialog se zvrhává v hádku, se demokratické politice nedaří a sílí hlasy po vládě silné ruky.

Jedním z témat, u kterého nám kultivovaná diskuse nejvíce chybí je Evropská unie. Při tom platí, že čím méně o ní víme, tím radikálnější postoje k ní zaujímáme. Zaslouží si proto pozornost, když se někdo pokusí ukázat, že by to šlo i jinak.

Čtěte také

Právník Petr Jantač v červnu tohoto roku vydal knížku Polemika s euroskeptikem, v níž se v devatenácti rozmluvách staršího euroskeptického pána s mladou a nadšenou eurofederalistkou probírají hlavní problémy, které proces evropské integrace provázejí.

Autor ke každé rozmluvě připojuje vlastní komentář a čtenáři tak není zcela zřejmé, na čí straně vlastně stojí. Důležitější než to, je ale váha jednotlivých argumentů, které nám umožňují pochopit situaci, v níž se nacházíme jak z historického hlediska, tak s ohledem na to, co je třeba v unii udělat nyní.

Liga ochotných

Ačkoli asi nebylo původním záměrem pana Jantače napsat knihu o aktuálních událostech, shodou okolností se tak stalo. Českým předsednictvím Evropské unii, které právě probíhá, debata začíná, otázkami evropské bezpečnosti, která je ohrožena ruským útokem proti Ukrajině, končí. Hlavní věcí, okolo níž se diskuse točí, vlastně je, jak vůči tomuto nebezpečí zajistit obranu naší republiky a celé unie.

Čtěte také

K tomu, aby toto uskupení vytvořilo vlastní armádu schopnou ubránit její území, ještě nedospělo. Zejména proto, že integrace zůstala na půli cesty a chybí nejvyšší politická autorita, dostatečně silná k tomu, aby v otázkách bezpečnosti a mezinárodních vztahů mohla převzít odpovědnost.

Zejména velké státy jako Francie, Německo, Itálie a Španělsko si v této věci kompetence raději ponechávají ve vlastních rukou a sledují především své zájmy. Navíc armády členských států jsou zanedbané a málo schopné vzájemné kooperace.

Pokus prezidenta Macrona o vytvoření společné evropské armády se nesetkal s velkou podporou; u jedněch proto, že mlčky předpokládal dominantní roli Francie a u druhých z podezření, že sleduje oslabení pozice USA v obraně Evropy.

Jenže reálně vzato je v dané chvíli jedinou organizací schopnou odstrašit případného útočníka NATO a právě díky síle americké armády. Logickým řešením problému, k němuž autor dospívá je tedy cíl vybudovat evropský obranný pilíř právě na půdě NATO. Jeho součástí by byly členské státy, které by byly ochotné se na něm podílet.

Kdo povede Evropany?

Není málo toho, co může Evropská unie nabídnout a vykonat již nyní. Například spojit výzkumné kapacity této „ligy ochotných“ k vývoji nových zbraňových systémů nikoli v oblastech, v nichž zaostává za americkými, ale v těch, v nichž je lepší.

Čtěte také

Koordinovat jejich zbrojní výrobu tak, aby její produkty mohly společně využívat všechny evropské armády. Vytvořit společné vzdělávání velitelských kádrů a rozvíjet jejich schopnosti efektivně spolupracovat. A mnoho dalšího.

Jenže nejobtížnějším úkolem takového podniku musí být vytvoření politické autority, která bude stát za evropským pilířem NATO. V tom by nepochybně musel mít vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku jako zmocněnec Rady Evropské unie svou roli.

Jakou? Autor knihy Petr Jantač jako odpověď na tuto otázku vkládá do úst protagonistky nápad, který se jeví trochu krkolomně. Není důvod jej prozrazovat a přemýšlení o něm se sluší přenechat čtenářům této zajímavé knihy.

Autor je filozof a pedagog

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio

Související