Daně 2009. Záleží na tom?

Pokud tedy přehlíží, že celé to velkolepé divadlo, kterého se účastní sněmovna, vláda, ministerstvo financí a ministerstvo práce a sociálních věcí, platí z vlastní kapsy.

Všechno je složité i z toho důvodu, že na daňové změny existují mezi poslanci různé názory. Také není vůbec jasné, kdo nakonec prosadí svou.

Pokusme se tedy plánům vládních i opozičních politiků porozumět. Nakonec bude možné dojít k obecným závěrům.

V debatě o daních dominuje politika, ekonomický dopad daňových úprav je zanedbatelný. Na počátku byl plán rovné daně, kterou před volbami v roce 2006 propagoval finanční expert ODS Vlastimil Tlustý. Slíbená rovná daň ve výši 15 procent byla jedním z hlavních argumentů, proč lidé občanské demokraty volili.

Pak vznikla pravicová vláda, ministrem financí se ale stal zástupce KDU-ČSL Miroslav Kalousek. Snažil se vyjít vstříc ODS a skutečně patnáctiprocentní daň zavedl. Počítá se ale z takzvané superhrubé mzdy a ve skutečnosti přesahuje 23 procent. Navíc není úplně rovná, protože Kalousek k rovné sazbě přidal vysoké daňové slevy a ty pomáhají lidem s nižšími příjmy.

V důsledku se daně většině lidí příliš nezměnily, výrazně si polepšili lidé s příjmy na 50 tisíc a zvláště ti nad sto tisíc měsíčně.

Tlustý nebyl s reformním návrhem spokojen a s podporou části ODS požadoval úpravy podle programu své strany. Kalousek s premiérem Topolánkem mu loni v srpnu vyšli vstříc a v rámci celkové reformy naplánovali změnu pro rok 2009. Daňová sazba bude 12,5 procenta ze superhrubé mzdy. Pokud by se počítalo podle tradičního modelu z hrubé mzdy, šlo by o rovnou daň ve výši devatenácti procent. Lepší něco než, nic, řekl si Tlustý a Kalouskovu reformu podpořil.

Pak se však ukázal drobný problém. Kalousek musel při snížení daňové sazby snížit i daňové slevy. Důsledek byl ten, že lidem se středními a nižšími příjmy se daně v příštím roce zvýší, byť půjde jen o stokoruny měsíčně. Bohatým se naopak opět významně přilepší. Takové úpravy rok před parlamentními volbami nejsou úplně šťastné, to pochopili všichni.

Proto Kalousek s Topolánkem slíbili Tlustému další úpravy. Nakonec vláda předložila zákon, podle kterého zůstanou sazba daně z příjmu i daňové slevy na letošní úrovni, sníží se však o jeden a půl procenta sociální pojistné. S tím Tlustý nesouhlasí. Když propustil vládní návrh do druhého čtení ve sněmovně, učinil tak jen s podmínkou, že se ve výborech výrazně změní. "Můžete si být jisti, že při sazbě patnáct procent zmáčknu červené tlačítko," upozornil. Jeho slova je nutno brát vážně. Zatím vždy prosadil, co měl v plánu.

Kalousek svým návrhem snížit sociální pojistné mimořádně rozzlobil sociální demokraty. Ti mají obavy o stabilitu sociálního státu v období, kdy populace stárne. Snižovat jeho příjmy je z pohledu levice neodpustitelný hazard.

Nakonec je nejpravděpodobnější varianta, že žádné změny neprojdou a daně budeme v roce 2009 platit podle původního reformního zákona, tedy při sazbě 12,5 procenta ze superhrubé mzdy a při polovičních daňových slevách, než máme letos.

Tento scénář je pravděpodobný, protože vláda se s opozicí ve sněmovně nebaví a už vůbec se nebaví s poslancem Tlustým. Otázka zní, jestli se baví Tlustý s opozicí.

Ve skutečnosti se dá říci, že to je mnoho povyku pro nic. Daňová povinnost se příliš nezmění, daně se nezjednodušily, jen si pomohli ti bohatší.

Ovšem náklady zmíněného povyku jsou dost vysoké. Do určité míry mají pravdu sociální demokraté, když varují před snižováním sociálního pojistného. Nějaké riziko pro sociální stát skutečně vzniká a daňová kosmetika za to nestojí.

Náklady jsou přitom ještě o poznání větší. Kalousek s Topolánkem nechali své daňové úpravy na poslední chvíli. Vždyť minulý týden proběhlo první čtení ve sněmovně, je tedy nemožné, aby třetí čtení poslanci absolvovali dříve, než počátkem prosince, tedy ve stejné době jako rozpočet.

Vzniká tak vážné a úplně zbytečné riziko, že bude schválen rozpočet a zároveň se odhlasuje zákon, který významně změní státní příjmy z daní a sociálního pojistného.

Politici ještě mohou z nebezpečí vybruslit, nakonec by stačila neschopnost domluvit se na jakýchkoli úpravách nepovedených daňových změn z minulého roku. Ovšem logicky vzniká zcela zásadní otázka a tím je míněno zásadní i pro přežití vlády: pokud se vládní poslanci nedohodnou na zákonech, které upravují příjmy rozpočtu, mohou se vůbec dohodnout na celém rozpočtu pro rok 2009? Tak to dnes nikdo neví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .