Czech Tek - viděno z chalupy od lesa

Zarazila mě promptní jednoznačná hodnocení z úst politiků i komentátorů hned poté, kdy ani nemohlo být jasné, co všechno se tam stalo. Východiskem asi nebylo nic jiného než televizní záběry. Ty jsou, jak známo, vždycky selektivní. A také komponovatelné. Lze například natočit záběr, který kompozičně připomíná neslavný zákrok komunistické policie na Národní třídě. Jeho odvysílání pak otevře stavidla volným asociacím, pocitovým i myšlenkovým. Některé jsou vskutku pozoruhodné. Václav Havel (při vší úctě) diagnostikoval zákrok jako útok proti "autentickému společenství", jakých je nám prý v době plné egoismu tuze třeba. A Václav Klaus (při všem povinném respektu) se pohotově postavil proti policii, aniž zmínil jiné souvislosti.

Jindy dává najevo subtilní vnímavost vůči rozdílům mezi pravicovostí a levicovostí, dokonce i v oblékání a v jídelníčku, přičemž taková technopárty je fenomén, který by měl být v jeho vidění světa levicový par excellence.

Kéž je mi rozuměno: nestavím se za "technaře", ani za policii. Vím o tom velmi málo. Všímám si zatím jen toho, že se bezprostřední mediální zachycení oné události stává projekčním plátnem, na něž si kdekdo (včetně některých renomovaných komentátorů) promítá subjektivní obsah vlastní mysli, ať už je jím jakýsi základní životní pocit, anebo stranicko-politická sympatie.

V dohledu mé chalupy u lesa se prostírá jihomoravský venkov. Politikum číslo jedna vzrušuje zdejší lid jen málo, vlastně nepatrně. Ten zaujímá k policii neutrální odstup a technaři jsou mu nesrozumitelní, tedy i trochu nesympatičtí. Ale "tam nahoře", kde se bezděčně i záměrně tvoří veřejné mínění, tam mi velice chybí potřeba analytického myšlení. Ona se možná časem dostaví, ale budou s ní potíže. Politická elita i zainteresovaná veřejnost se už asi rozdělila na dva tábory. Nesmiřitelnost jejich cítění podstatně ztíží zjišťování, jak to vlastně bylo a jaká je skutečná povaha těch dvou sil, které na sebe narazily na louce na Tachovsku.

Jedno schéma totiž praví: policie je dědičkou své neblahé předlistopadové předchůdkyně, zatímco technaři jsou pokračovateli protitotalitního vzdoru našeho undergroundu. Podle druhého jsou nositeli anarchistických sil, rozkládajících zevnitř upadající západní společnost, zatímco policie je sice nedokonalým, leč někdy jediným nástrojem udržení pořádku v naší neduživé, zkorumpované a zranitelné postkomunistické demokracii. Kdo chce, předloží indicie buď pro jedno, anebo pro druhé. - "Jděte mi k šípku se schématy," říkám si, neboť všichni potřebujeme spíše otazníky než vykřičníky, zatímco na frak dostává - soudnost.

Je mi jasné, že to, co se stalo, se stát nemělo. Odhaduji důsledky. Nezvládnutí víceméně živelně vzniklé situace ponechá jednu část veřejnosti netečnou. Nevím, jak velká to bude část. Tu druhou, "zainteresovanou" rozjitří. Taky nevím, jak bude velká. Ale z její zjitřenosti mohou vzejít - a asi vzejdou - závažná politická rozhodnutí. Nevím, jaká to budou rozhodnutí, tuším jen, že jejich závažnost nebude úměrná podnětu, který je vyvolal. Tady odtud mi to připadá jako píchnutí do vosího hnízda. Stav společnosti, jejíž politický osud se tvoří takovýmto způsobem, mi dělá starost.