Čunkova anabáze

Čunek se hájí tím, že se chce na polici dostavit v normální atmosféře, kdy se nebude muset prodírat houfem novinářů, kameramanů a fotografů. Šéf lidovců by chtěl mít podmínky, jako normální člověk a chtěl by vypovídat v klidu. Nic proti tomu. Problém je v tom, že je to nereálné. Místopředseda vlády jednak není běžným občanem, jednak je už delší dobu pod silným mediálním tlakem.

A jak nasvědčuje dosavadní vývoj, jen tak se ho nezbaví. Určitě ne způsobem, že bude vyšetřování protahovat. Do celé kauzy se totiž čím dál tím víc zamotává. Na veřejnosti tak vyvolává dojem, že ne vždy mluví pravdu. Přitom pro politika je důležité, aby byl důvěryhodný. Pokud není, je otázkou času, kdy se pro svoji stranu stane přítěží a kdy se ho bude muset v pudu sebezáchovy zbavit.

Zatím vše nasvědčuje tomu, že podobným způsobem se bude vyvíjet i Čunkův příběh. V dosavadním průběhu celé kauzy totiž už došlo k překonání některých bodů, které mohly Čunka nasměrovat k záchraně politické kariéry. Trestní oznámení, nebo anonymní udání může být podáno na kohokoli. Jeho obsah může být i naprosto absurdní, přesto se jím policie musí zabývat. Nemusí však dospět k názoru, že někdo spáchal trestný čin a že je potřeba ho obvinit. V případě Jiřího Čunka se tak stalo. Právě tento krok orgánů činných v trestním řízení mohl být prvním bodem zlomu.

Samozřejmě proti takovémuto rozhodnutí lze podat stížnost. Pokud je podpořena pádnými argumenty, má šanci na úspěch. To byl další klíčový bod, který pro Jiřího Čunka nedopadl dobře. Vicepremiér sice v politických kruzích i na veřejnosti šířil optimismus, že stížnosti bude vyhověno a že stíhání bude zastaveno. Nestalo se tak.

Z hlediska presumpce neviny to pohled na Čunka radikálně nemění. Dokud nebude celá kauza definitivně uzavřena nějakým pravomocným verdiktem, bude do té doby třeba považovat Jiřího Čunka za člověka, který trestný čin nespáchal. Vicepremiérův problém spočívá v tom, že z hlediska jeho politické kariéry to v tuto chvíli není podstatné. Silný mediální tlak, kterému může jedinec jen velmi těžko čelit, mu zaručuje, že v očích veřejnosti bude jeho důvěryhodnost klesat. Ruku v ruce s tím bude naopak sílit názor stranických kolegů, že by se měl stáhnout z politiky až do vyřešení svých problémů.

Ostatně v kuloárech už znějí hlasy lidovců, že podpora předsedy se týká hlavně toho, že zvládne správně vyhodnotit situaci a že se případně dokáže rozhodnout i pro rezignaci. Jiří Čunek se touto na první pohled lehčí cestou zatím nevydal. Přitom po odchodu z politiky by mohlo dojít k věcnějšímu řešení jeho problémů bez masivní asistence médií. Vrátil by se tak do požadovaného postavení normálního člověka.

Vysvětlení proč tak neučinil, proto mohou existovat svým způsobem dvě. Buďto se snaží za každou cenu zachránit před trestním stíháním a myslí si, že z pozice člena vlády má větší šanci než běžný občan. Zároveň se pouští do riskantní hry, jak ovlivnit klíčové svědky, což mu nevychází a naopak si tím čím dál více komplikuje život. Druhá varianta může být taková, že Čunek je obětí kampaně, která je proti němu systematicky vedena i s pomocí některých informací záměrně unikajících do médií. Čunkovy problémy se můžou některým lidem pohybujícím se v politice hodit. Pak by však muselo jít o velmi dobře promyšlenou akci, kterou by snad mohly zvládnout jen lidé mající zkušenosti z působení ve zpravodajských službách. Navíc není úplně zřejmé, proč by měl být Čunek tak klíčovou osobou, kterou by stálo za to za každou cenu politicky odstřelit. Zkrátka vicepremiérovo chování v určitých momentech i některé peripetie jeho případu se vymykají logice a znesnadňují přiklonění se k jedné či druhé variantě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .