Cukrová daň v Británii: Umělé snižování je prý jen populistický krok

Je cukrová daň, kterou například v Dánsku zavedli už před pěti lety, nutná? Funguje v boji s obezitou?
Je cukrová daň, kterou například v Dánsku zavedli už před pěti lety, nutná? Funguje v boji s obezitou?

To si myslí Martin Koberna, ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory. Pozvaní hosté se shodují v jedné věci – důležitější jsou návyky a výchova. Británie jde naproti dani z cukru, kterou chce zavést od dubna 2018. Zveřejnila legislativní návrh na zdanění cukru v nealkoholických nápojích a cukrovinkách ve snaze bojovat s rozmáhající se obezitou v zemi.

Výrobci a prodejci mají zatím dost času na to, aby snížili obsah cukru ve svých produktech. Například švýcarská nadnárodní společnost Nestlé před pár dny oznámila, že se jí podařilo vyvinout technologii, která sníží obsah cukru v některých jejích výrobcích až o 40 procent, aniž by se změnila chuť.


Sůl, cukr nebo tuk mají v potravinách také technologické důvody. To znamená, že pokud snížíme obsah třeba soli nebo cukru pod nějakou hladinu, výrobek se začne chovat jinak, třeba se rychleji zkazí. Miroslav Koberna

Ve vysílání Českého rozhlasu Plus o tom debatují Marie Nejedlá ze Státního zdravotnického ústavu a ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory Miroslav Koberna.

Nejedlá vidí snižování cukru v potravinách jako krok správným směrem, na rozvoj cukrovky a obezity má podle ní vliv celá řada chování. „Rozhodně neplatí rovnítko mezi příjmem cukru a cukrovkou. Souvisí s tím samozřejmě i pohybová aktivita a rovnovážný příjem a výdej potravin. Nelze všechno přičítat pouze cukru, i když je důležité, že příjem sladkých potravin vede k nastavení určitých chuťových preferencí a formování stravovacích návyků,” vysvětluje.

Snížení obsahu cukru v potravinách a jeho nahrazení, které tolik nezmění samotnou chuť, neřeší naši přetrvávající touhu po sladkém. Cílem je snížit samotnou touhu po sladké chuti.

„Proto se ani nepodporuje konzumace nápojů s umělými sladidly, protože to neřeší naučenou chuť na sladké,” říká Nejedlá.

Koberna z Potravinářské komory snižování cukru považuje za jednoznačně populistický krok. „Pojďme naučit společnost jiným chuťovým návykům, ale to není otázka jedné vyhlášky nebo daně. Jde o výchovný proces, který bude trvat léta, pravděpodobně celou dětskou generaci,” myslí si Koberna, který dodává, že z výživového hlediska daň nic pozitivního nepřinese. „Vede to k jen k tomu, že se spotřebitelé od té zdaněné skupiny přesunou k jiné, která je většinou, co se týče složení, horší.”

Inteligentní spotřebitel


Zavírat oči před rozvojem onemocnění je nejen neetické, ale i vysoce neekonomické pro společnost. Marie Nejedlá

Podle Nejedlé není možné neustále naslouchat jen volání spotřebitele. „Jako hlavní kategorie nad vším by mělo zůstávat zdraví, podporovat ho by měl být zájem celé společnosti a všechno ostatní by mu mělo být podřízeno. Spotřebitel se ve svých chutích třeba ani nechce vyvíjet, má chuťové preference, které podporují rozvoj celé řady onemocnění. Je prokázáno, že na snížení obsahu cukru nebo soli reaguje spotřebitel nepříjemně, ale pokud se sníží jen o 10 procent, tak to často ani nepozná,” říká.

Koberna nevidí cukrovou daň jako funkční způsob kdekoliv na světě, tedy ani v Česku. „Spotřebitel by měl být chápán jako svébytná a inteligentní bytost, které poskytneme informace, ale nebudeme ji nutit násilím, říkat jí, co smí a co ne,” myslí si.

„Nutit spotřebitele bychom trochu měli, protože na tom má zájem celá společnost. Léčba nebo národohospodářské ztráty z nemocí jsou vysoké. Až osmdesáti procentům neinfekčních chronických nemocí se dá předejít řádnou prevencí. S tím souvisí celkový životní styl,” říká Nejedlá.