Čtyři roky poté
Vzpomínka na americké vítězství v Iráku je po čtyřech letech příležitostí ke konstatování, že se jednalo o vítězství Pyrrhovo. Nejprve se ukázalo, že Saddám Husajn nedisponoval jadernými zbraněmi, kvůli kterým Američané oficiálně na obsazení Iráku trvali. Invaze tedy dostala náhradní zdůvodnění - měla nahradit diktaturu demokracií, přinést Iráčanům svobodu. Jenomže po čtyřech letech je demokracie, mír a svoboda v nedohlednu. Irák je bojištěm, na kterém umírají tisíce okupační vojáků a desetitisíce domorodců.
Většina Iráčanů si přítomnost Američanů nepřeje a většina Američanů si přeje, aby se jejich vojáci z Iráku urychleně vrátili domů. Místo toho americký prezident George Bush posílá do války, kterou má za vyhranou, vojáky další. Zdánlivě to nemá logiku. Abychom ale mohli říct, zda válka v Iráku má smysl, nestačí znát výdaje na zbrojení a lidské ztráty. I na prodělečných akcích totiž vždycky někdo vydělá. Bush sice útokem na Irák nezachránil svět, ani nepomohl Iráčanům, ale jeho politiku nejspíše ocenili američtí zbrojaři a těžaři ropy.
Podezření, že Bush neposlal vojáky do Iráku kvůli demokracii, nýbrž kvůli ropě, se ostatně přetřásá už od začátku. A že se k tomuto vysvětlení kloní i stále více Američanů, je zřejmé z pouze třicetiprocentní podpory prezidenta, z vítězného tažení demokratů a nyní i z toho, že George Bush odmítl provést první nadhoz sezony v nejvyšší baseballové lize. Má se za to, že se prezidentovi poradci báli, že bude na stadionu vypískán. Než Bush opustí Bílý dům, ještě ho jedna oslava vítězství v Iráku čeká. Nejspíše ta úplně nejhorší.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
