ČSSD se bojí Zelených

Premiérův několikavrstevný návrh, jak tomuto propadu voličské přízně čelit, počítá s tím, že by se celkově měla zlepšit předvolební rétorika špičkových představitelů sociální demokracie, volební štáb by měl témata kampaně přestat vybírat nahodile a probrat by se měli (jak sdělil premiér Paroubek poslancům ČSSD) i krajští volební lídři.

Šéf exekutivy při té příležitosti například vytkl ministru zdravotnictví Davidu Rathovi, že jeho kroky v resortu jsou sice technokraticky správné, leč politicky necitlivé. Celkově pak vybídl špičkové představitele, najmě ministry, sociální demokracie, aby v nadcházejícím období ustoupili od příliš rasantních výroků a tzv. "nepopulárních" kroků.

To všechno je celkem srozumitelná sekvence opatření, která by mohla pomoci sociální demokracii uchovat pozice i naději do nadcházejících voleb. Co je na té skoro panice, s jakou najednou premiér vyzývá své borce k očividnému přechodu na zcela populistickou předvolební notu, zajímavé, je fakt, že šéf sociální demokracie cítí mocné ohrožení od strany Zelených. Přitom strana Zelených zatím těží z předvolebních výroků, které si mlžností a stavěním vzdušných zámků nezadá s rétorikou jiné, podobně iracionálně obdivované strany, totiž s KSČM.

Ne, tohle není přímé srovnávání "zelených" a "komunistů". Jen si skromně troufám upozornit na to, že zatímco oba hlavní političtí rivalové na předvolební scéně - ODS a sociální demokraté - vsadili na boj jakýchsi argumentů, případně i argumentů podložených čísly, strana Zelených zatím (ještě jednou - zatím!) předkládá jen poměrně troufalé, ničím konkrétním nepodložené vize.

Z dosavadní předvolební odezvy, kterou člověk může odečíst z výsledků průzkumu veřejného mínění, lze soudit, že případní voliči "Zelených" jsou ochotni volit hrubý nárys nějakého programu, a dají více na dojem, který na ně předvolební vystoupení představitelů Zelených udělají, než na jejich skutečné výkony, popřípadě skutečné plány.

Pravda, sociálním demokratům roste v podobě Zelených skutečný soupeř, který celkem očividně míří na místo koaličního partnera ODS a případně i lidovců. Ale, za a) se tato podoba koalice může proměnit ve chvíli, kdy budou známy výsledky voleb, za b) jestliže není domácí volič hloupý, jak s oblibou před volbami tvrdí všichni politici všech stran, má ještě dost času všimnout si, co která strana a s jakými zárukami vlastně nabízí.

Na téma plánů či nápadů Zelených, rozprostíraných jen tak, bez velkého mávání čísly, jsem na Internetu nalezl zajímavý příspěvek, který vám nechci utajit. Předseda přípravného výboru Zelených Milan Smrž nabízí v jednom svém článku, kromě vágních slovních spojení jako "oprostit se od starých dogmat" a podobně, také "pořídit celosvětovou spotřebu proudu z fotovoltaických článků."

Daneš Burket, člen České nukleární společnosti, si dal tu práci, aby spočítal, jak by to konkrétně vypadalo, kdyby se podařilo tento nápad aplikovat na domácí půdě, konkrétně - kdyby se proud vyráběný v Temelíně a Dukovanech "pořídil" z oněch fotovoltaických článků.

Z dlouhých výpočtů vyberu jen podstatné kusy - plocha fotovoltaických článků, která by vyrobila množství proudu, nahrazující výkon obou zmíněných elektráren, by zabrala, podle výpočtů pana Burketa, plochu 282 čtverečních kilometrů. Náklady na jejich postavení by dosáhly celkové hodnoty nějakých 17 biliónů korun. Pro srovnání, hanobený Temelín přišel na nějakých 100 miliard. Navíc, v tom neblahém případě, že by se při výrobě oněch "ekologicky čistých" fotovoltaických článků musela používat "nečistá" energie z uhelných elektráren, uvolnilo by se do ovzduší nějakých 90 miliónů tun kysličníku uhličitého. Čili shrnuto - nahradit současný výkon dvou atomových elektráren, v případě prosazení zmíněného nápadu funkcionáře strany Zelených na pořízení proudu z těch zázračných článků, by zabralo plochu zhruba dvou třetin Prahy, stálo by to zhruba dvacet státních rozpočtů a do ovzduší by přitom uniklo 90 miliónů tun oxidu uhličitého.

Nechci tvrdit, že strana Zelených prezentuje veřejnosti samé neproveditelné věci. A netvrdím, že nejlepší program mají sociální demokraté, nebo některá z jiných stran, které pomýšlejí na místo v Poslanecké sněmovně. Jen mi ta - na stránkách počítačové sítě vedená - polemika, piplající jinak zběžně nahazovaná předvolební témata, připomněla, jak je to v běžném životě složité s používám kritického myšlení.

A že bychom ho všichni při volbách potřebovali až až...