Co lze tušit za rychlou žádostí o důvěru?

Dokonce to více méně přiznal i sám předseda ČSSD v dnešní reakci na článek v Lidových novinách. Předem nebylo nač být zvědavý a sociální demokraté prý jen chtěli zamezit případné dezinterpretaci průběhu setkání demokraty občanskými. Poznamenejme, že k tomu nebylo třeba nezáživného přímého přenosu, stačilo by dialog dokumentovat třeba jen zvukovou stopou pro vlastní potřebu a kdyby to bylo nutné, nahrávku zveřejnit. Kapesní magnetofony na stole užívali pro jistotu už druhdy reprezentanti Občanského fóra při rokováních s Ladislavem Adamcem.

Nicméně z onoho včerejšího, které záhy skončilo Paroubkovým jasným ne!, ani podpora, ani tolerance!, si aspoň můžeme zapamatovat Topolánkovu větu: "Pro vás bude jednodušší kontrolovat reformy z opozice, než dělat ve vládě něco proti slibům svým voličům" Neboť totéž je vlastně ústřední myšlenkou dopisu, který premiér dnes odeslal všem poslancům ČSSD. Píše v něm také, že svou druhou vládu považuje (cituji): "za poslední možnost, jak v tomto volebním období respektovat základy politické kultury, důstojnost demokratických politických stran a především, jak se nezpronevěřit voličům a předvolebním slibům". Ideové a politické směřování ČSSD a ODS je podle něho tak jiné, že spolupráce na vládní úrovni by nebyla možná bez popření zásad a zájmů nejméně jedné z těchto stran a ukázalo se, že pravolevý střet nelze překonat "pragmatickým" rozhodnutím lídrů.

Premiér sociálním demokratům rovněž píše, že zamýšlené vládní reformní kroky nejsou daleko od toho, s čím ČSSD v podstatě souhlasila při rozhovorech o vládě s ODS a stranou lidovou ještě před měsícem. A Topolánek zároveň nabízí vytvoření společných komisí k nalezení dohody pro změny ve zdravotnictví, v policii a bezpečnostních službách.

Na tom všem by ještě nebylo nic překvapivého, takové gesto Topolánka celkem nic nestojí a udělat ho v rámci slušnosti a hlavně aby mohl říci, že z jeho strany nebylo nic opomenuto, vlastně i musí. Zdvižená obočí ale mohou doprovázet informaci, že premiér požádá dolní komoru o důvěru velmi brzo: konkrétně od zítřka za týden, 19. ledna a jeho žádost už akceptoval organizační výbor sněmovny. Příští středu přitom bude mít vláda hotové programové prohlášení.

Nyní je podstatná otázka předsednictví sněmovny. Zběžně se jen zmiňme, že ČSSD chce na mimořádné schůzi odvolat a ihned opět zvolit Miloslav Vlčka, který by pak, neboť prezidentské pokusy už budou vyčerpány, v případě Topolánkova neúspěchu navrhl hlavě státu třetího premiéra.

Jak vidět, partie je opět v plném proudu. A těžko říci na čí straně je podle šachového slovníku "poziční výhoda." Šéf zelených Bursík k poslednímu Paroubkově tahu, více méně na hranici korektnosti, řekl, že koalice program takové mimořádné schůze nepodpoří.

Pak je tu ale ještě pořád, abychom zůstali u šachové terminologie, varianta převahy materiální. Jinými slovy Topolánek nyní musí napřahovat síly k tomu, aby k stovce hlasů ODS, lidovců a Zelených získal ještě nějaký, či lépe nějaké, aspoň dva tři, z ČSSD a dokonce možná i od KSČM. Jakákoli překvapení nelze dopředu vyloučit. Nicméně dnešní sdělení premiérova poradce Dalíka pro internetový server Novinky.cz, že při hlasování o důvěře vládě by pro kabinet mohlo zvednout ruku až sedm zákonodárců ČSSD, čímž prý si je jíst na 70 procent, působí jak z říše bohapusté fantazie, anebo jako blufování hráče pokeru.

V každém případě zopakujeme, že rychlost, s níž žádá Topolánek o důvěru vyhlíží trochu záhadně. Buď chce znervóznit sociální demokraty rýsující se možností předčasných voleb, které by pro některé z nich asi znamenaly ztrátu poslanectví, a které opravdu sám vidí jako jediné řešení, což ho ovšem zároveň může stát předsednické křeslo v ODS. Anebo skutečně má nějaké trumfy v rukávu. A kdo tuší, zda o nich cosi neví jistý pán v politickém důchodu, možná jen prozatímním, hrající zase nějaké své, ne zcela jasné hry.

Nudné povolební představení však konečně dostává spád a diváci se mohou začít bavit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .