Co jedli staří Peruánci?

Na jižním pobřeží Peru se nad poloostrovem Paracas vypíná hory Cerro Colorado. Na jejích strmých svazích se v sousedství ruin sídla dávné civilizace nachází nekropole Wari Kayan. V období mezi roky 800 př. n. l. a 100 př. n. l. tu pochovávali své mrtvé lidé kultury Paracas. Nekropoli objevil ji už v roce 1927 peruánský archeolog Julio Tello a pozornost vědců celého světa přitahuje dodnes.

Ve Wari Kayan jsou natěsnány stovky hrobů jeden na druhý. Pozůstalí svázali nebožtíka provazy tak, aby v hrobce seděl obrácený tváří k severu. Mrtvolu pak důkladně zavinuli do spousty jemných textilií s nádhernými ornamenty. Na cestu na věčnost dostal nebožtík od svých blízkých zbraně, nádoby s nápoji a košíky s jídlem. Suché klima Paracasu proměnilo postupem času lidské tělo ve vysušenou mumii.

Vědci zatím věnovali pozornost předmětům z hrobů a především textiliím. Mumie stály tak trochu stranou zájmu. Tým vedený Kelly Knudsonovou z Arizona State University nyní prozkoumal nejmodernějšími metodami hned čtrnáct nebožtíků z Wari Kayan. Analýzám podrobili vědci vlasy mumií. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil vědecký časopis Journal of Archaeological Science. Poprvé se tak dozvídáme, co lidé kultury Paracas jedli.

Laboratorní výzkum vzorků vlasů mumií z kultury Paracas|foto: Arizona State University

Potraviny mají v závislosti na svém původu různé zastoupení izotopů uhlíku a dusíku. Oba prvky tvoří nedílnou součást organických sloučenin syntetizovaných lidským tělem. K těmto molekulám patří i bílkovina keratin, která je základní stavební látkou kůže a vlasů. V těle se ukládají izotopy ve stejném poměru, v jakém přicházejí do organismu s potravou. Díky tomu lze z izotopového složení keratinu vlasů nebožtíka určit, co na sklonku života jedl. Dozvídáme se tak například i to, kde v posledních týdnech a měsících života pobýval a zda se živil jako zemědělec, rybář, nebo lovec a sběrač.

Analýzy odhalily, že základ jídelníčku lidí kultury Paracas tvořili mořští živočichové společně s pěstovanými zemědělskými plodinami, jako byla kukuřice a fazole. Zdá se, že tito mistrní tkalci žili usedle na pobřeží, protože vlasy neprozradily žádné „výpadky“ v konzumaci mořských živočichů. Lidé pohřbení ve Wari Kayan ale také mohli cestovat po pobřeží nebo si mohli brát na delší pobyty v peruánském vnitrozemí své oblíbené potraviny s sebou.

Kelly Knudson|foto: Arizona State University

„Pro mne je vzrušující, že zkoumáme mumie, jejichž těla byla vyzdvižena z hrobů našimi předchůdci před bezmála sto lety. Staré muzejní exponáty jsou tak znovu zkoumány a to těmi nejmodernějšími metodami,“ říká Kelly Knudsonová.
Stávající analýzy se zaměřily na mumie dospělých mužů. Kelly Knudsonová by se v dalším výzkumu mumií z nekropole Wari Kayan ráda dozvěděla více i o jídelníčku žen a dětí.

Zdroj: Journal of Archaeological Science, Science Daily, Arizona State University, Kelly Knudson