Co je znásilnění? Státní zástupci a policisté si zákon vykládají ve prospěch pachatelů, tvrdí novinářka

Zástupkyně šéfredaktora týdeníku Respekt připouští, že znásilnění je specifický trestný čin, u kterého se důkazy odvíjí od tvrzení poškozených. Případy se navíc mnohdy hlásí až po letech, což ztěžuje dokazování, a někdy jde i o tvrzení proti tvrzení.

Čtěte také

Feri jde k soudu, trvá na nevině. Pro ty ženy to byly dva roky pekla, shrnují reportéři

V kauze Dominika Feriho podle ní ale znalecké posudky dokazují, že výpovědi pěti dalších žen jsou věrohodné, a proto by podle advokátů Adély Hořejší a Petra Uhla měly skončit před soudem, protože nepřímé důkazy ukazují na to, že se skutky reálně staly.

„Společenské vnímání se proměňuje. Trestné činy máme napsané v zákoně, ale to neznamená, že se čtou pořád stejně. Ať jde o znásilnění, nebo nenávistné projevy, které se ještě před 10 lety nedostávaly k soudu,“ připomíná právnička.

Podle ní následně došlo k politickému rozhodnutí a změně priorit ve státním zastupitelství a mezi politiky a padly první několikaleté tresty. „I u znásilnění jsou některé stereotypní představy o tom, co je normální. U státních zástupců a policistů ale chybí edukace. Existují viktimologické výzkumy toho, jak se chovají oběti znásilnění. Že běžnou reakcí není aktivní odpor, ale naopak paralýza a šok. Problém je, že to neznají,“ zdůrazňuje.

Dostatečný nesouhlas?

Poukazuje i na to, že je mnohem psychicky i fyzicky náročnější klást odpor pachateli, který je vyšší a těžší, a oběť se situaci podvolí, protože se obává, že pokud by kladla odpor, stane se ještě něco horšího.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Ostře sledovaný proces – Dominik Feri hraje u soudu vysokou hru

„Státní zástupci říkají, že to, že vyjadřujete nesouhlas, snažíte se někoho odstrčit, případně i uniknout z té situace, tak nestačí pro to, aby Dominik Feri nebo kterýkoli jiný pachatel mohl poznat, že dotyčný člověk nesouhlasil s pohlavním stykem. Ale už neříkají, co by bylo dostatečné,“ poznamenává.

Zároveň to prý není tak, že by státní zástupci a policisté podobné jednání nechtěli stíhat a nepovažovali ho za problematické: „Vidí to jako predátorské chování, hulvátské a necitlivé. Ale často neví, jak s těmi pojmy přesně pracovat, protože neexistují rozhodnutí soudu – protože se k nim ty případy vůbec nedostanou. Ženy nemají žádný návod na to, co je dostatečné násilí a jak má vypadat nesouhlas,“ dodává.

Roli hraje i to, že se státní zástupci obávají jít před soud s hraničními případy, které často končí odložením. „Nahlášených je okolo 600 až 800 případů znásilnění ročně, ale jen malá část se dostane před soud. Nemají s tím dostatečnou profesní zkušenost, protože soudce se za celý svůj život dostane k velmi malému množství případů. Na Prahu vycházejí asi dva případy za rok,“ tvrdí Procházková.

Proč soudci udělují nízké tresty za znásilnění? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.