Apolena Rychlíková: Ostře sledovaný proces – Dominik Feri hraje u soudu vysokou hru

Jmenoval jednu z žen, které šly o jeho chování vypovídat na policii, označil ji za lhářku a snažil se vytvořit dojem, že se vlastně jedná o svého druhu mediální spiknutí proti jeho osobě. V šoku nebyli jen ti, kteří byli tomuto chování přítomni přímo u soudu, ale i velká část veřejnosti.

Čtěte také

Kauza Dominika Feriho je přelomová. Jeho chování můžeme jako společnost odsoudit nehledě na soud, míní Nejedlová

Jak se navíc později vyjádřili advokáti Tomáš Sokol a Jaroslav Ortman, zveřejnění citlivých informací ze spisu by měla prošetřit policie. Podle šéfa Unie obhájců Tomáše Sokola by incident mohl zajímat navíc i Úřad pro ochranu osobních údajů. „Z jeho strany to je naprosto nestandardní chování, on tím porušil povinnost mlčenlivosti,“ uvedl Ortman pro lidovky.cz.

Po smršti negativních reakcí se Feri vyjádřil, že jméno řekl omylem a v emocích. Proč tak dělal opakovaně a ještě tento svůj krok připomínal na sociálních sítích, ví jen on. Feri opakovaně prohlašoval, že veřejné líčení vítá, skrz svou právničku vyjádřil přání, aby bylo veřejně projednáváno vše – včetně výslechů obětí. To však soudkyně s ohledem na citlivost dané kauzy odmítla a vyhověla tím jak státní zástupkyni Petře Gřivnové, tak zmocněnkyni obětí Adéle Hořejší.

Co vše musí oběti snášet

Ferimu to ale nemůže zabránit, aby ve svých, tedy veřejných částech líčení, vytrhával věci z kontextu či zveřejňoval citlivé informace ze zdravotní dokumentace. K tomu se i uchýlil: ve své dlouhé reakci na skutky, z nichž je obžalován, odbíhal, vztahoval se ke znaleckým posudkům, záměrně opakoval jména žen před médii a zveřejňoval různé citlivé informace s účelem oběti veřejně viktimizovat a znedůvěryhodnit.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Případ jako Feriho visel ve vzduchu

Používá k tomu celý arsenal mýtů o sexuálním násilí, jako třeba ten, že coby sexuálně aktivní muž, těšící se pozornosti žen, neměl důvod si sex vynucovat násilím. Nebojí se také používat informace o duševním zdraví obětí. Naopak na otázky protistrany veřejně odpovídat odmítl, aby jeho výroky i chování nebylo vystaveno konfrontaci před lidmi.

Opakovaně se také vracel k pětici odložených případů, znovu říkal jména žen, které proti němu vypovídaly, a divil se, proč i tyto případy jsou součástí spisu. Z laického pozorování jsou tam však nejspíše proto, že dokreslují celkovou povahu Feriho a způsoby jeho chování k ženám. Navíc odložení neznamená, že se popisované věci nestaly ani že policie sama výpovědi žen označila za lživé, jak Feri neustále tvrdí. Sám navíc žádné kroky – trestní oznámení za možná křivá svědectví nebo žalobu na média – nepodnikl.

Apolena Rychlíková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

V Česku se pachatelé dopustí asi 12 tisíc znásilnění ročně. Nahlášen je ale pouhý zlomek – kolem 700. Jen naprosté minimum obvinění je křivých, tento jev je ojedinělý a vzácný. Tresty, které v souvislosti se znásilněním padají, jsou nízké a tento typ násilí často končí pouhou podmínkou. Oběti se bojí necitlivého zacházení policie i justice. U slavných pachatelů je tato bariéra několikanásobná. Soud s Dominikem Ferim nám ukazuje, proč je v Česku tak těžké znásilnění hlásit a co vše musí oběti snášet, když se k tomu odhodlají. Není to zrovna hezký pohled.

Autorka je komentátorka serveru A2larm