Čmeláci mají rádi teplé květy

Čmelák létající z květu na květ nehledá zdaleka jen sladkou odměnu v podobě květního nektaru. Tým britských vědců vedených Larsem Chittkou z londýnské univerzity zjistil, že neúnavní bručiví opylovači dávají přednost květům, které mají vyšší teplotu. Čmelák není vybaven teploměrem, kterým by si květ na dálku změřil. Řídí se podle barvy květů. Květy různých rostlinných druhů mají různou teplotu. Čmeláci si při jejich návštěvě zapamatují barvu květů s vyšší teplotou a těm pak dávají přednost. Zahřátí berou jako přídavek k energii, již získají s nektarem. Lars Chittka a jeho tým zveřejnili výsledky svých pozorování v prestižním přírodovědném týdeníku Nature. Včely a čmeláci jsou zimomřiví tvorové. Aby mohli bezepčně létat, musejí ohřát tělo na teplotu nad 30°C. To není za chladného počasí snadné. Často spálí čmeláci či včely na zahřátí většinu energie, kterou přijali s potravou. Pokud se však ohřejí na teplejších květech, tento energetický výdej si ušetří.

Hlad hmyzích opylovačů po teple vysvětlil zvláštnosti buněčné stavby květů krytosemenných rostlin. Asi 80% rostlinných druhů má pokožku květů tvořenu podivnými kónickými buňkami. Vědci si dlouho a marně lámali hlavu nad tím, k čemu jsou tyto buňky květinám dobré. Podle Larse Chittky působí kónické buňky jako maličké čočky. Soustřeďují dopadající sluneční paprsky přímo do místa, kde je v nich uložen květní pigment. Ten tak může absorbovat více sluneční energie a vydatněji se zahřívá. S ním se ohřívá i celý květ.

Velké rozšíření tohoto typu "slunečního vytápění" dokazuje, že jde o velmi výhodnou evoluční inovaci, která se masově rozmohla. "Rostliny mohly díky této adaptaci udržet v květu více tepla, a staly se tím atraktivnější pro hmyzí opylovače," řekl Lars Chittka v rozhovoru pro BBC.