Civilizace: Před čtvrtstoletím…

Listopad 1989 patří k okamžikům, které znamenaly přelom, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Stále vzbuzuje mnoho emocí. V souvislosti s blížícím se výročím média zahltí mnoho zpráv, které budou události roku 1989 připomínat z různých úhlů pohledu. I proto si v seriálu Magazínu Leonardo Civilizace připomeneme v předstihu souhrn základních okamžiků den po dni společně s PhDr. Jiřím Sukem z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR . Období od 17. 11. do 28. 11. doložíme také archivními zvukovými záznamy.

Setkání první: 17.-19. listopad
Přelom v dějinách začíná 17. listopadu 1989, kdy se na Albertově shromáždili studenti, aby si připomněli 50. výročí smrti Jana Opletala. Pokojná demonstrace se měla záhy proměnit po příchodu na Národní třídu, kde manifestující zastavil policejní kordon. Ti, kteří se nedostali ze sevření policistů, byli po 20. hodině zbiti. Zraněných bylo na 500, u zhruba 50 to byla vážná zranění, vyloučeny nejsou u některých ani trvalé následky. Zpráva, že tento masakr někdo nepřežil, by s ohledem na okolnosti nebyla překvapením a velmi záhy se skutečně objevila. Už 19. listopadu se začaly spontánně objevovat po Praze pomníčky jako vzpomínka na údajně ubitého Martina Šmída. Přestože tato zpráva byla nakonec vyvrácena, studenti začali spojovat své síly s divadelníky a vyhlásili týdenní protestní stávku, aby dali jasně najevo, že takto se s lidmi nejedná. Oficiální místa chtěla celou situaci zamlčet, ale to už možné nebylo. Od toho dne se manifestovalo každý den, probíhala jednání mezi studenty, divadelníky a zástupci dalších iniciativ.

Listopad 1989, plakáty a letáky v pražském metru|foto: Osobní archiv Jana Vodňanského

Setkání druhé: 20.-22. listopad
Někteří zástupci komunistické moci začali chápat, že bezzubé projevy už nic nezmohou. V Praze se manifestovalo a jednalo. Jedním z nejskloňovanějších slov byl dialog, jak v seriálu zdůraznil také Jiří Suk z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Fakt, že je nutné všechny požadavky jednotlivých skupin sloučit, vycházel stále více najevo. Na počátku manifestující nechtěli svrhnout režim, ale chtěli jeho zástupce donutit ke komunikaci s opozicí. Od pondělí 20. listopadu se Občanské fórum snažilo reprezentovat celou veřejnost, ač demonstrace toho dne ještě nebyla nikým vedena, promluvit zde mohl ten, kdo měl co říct. V úterý 21. listopadu už vše bylo jinak. Na Václavském náměstí v Praze se uskutečnila první manifestace podpořená technikou, kdy veřejnost oslovilo hlasem Václava Havla Občanské fórum. V noci z úterka na středu do Prahy dorazilo na 4000 milicionářů, kteří byli povoláni předsednictvem ÚV KSČ už v neděli. Nakonec k žádnému zásahu nedošlo. Demonstrující si vyslechli požadavky Občanského fóra, ke kterým se mohl připojit každý a podpořit je svou účastí v generální stávce naplánované na 27. listopadu 1989.

Setkání třetí: 23.-25. listopad
Demonstrace, mimořádné zasedání ÚV KSČ, demise. Tři dny od 23. do 25. listopadu 1989 byly stejně bouřlivé, jako dny předchozí. Do manifestací se zapojili také dělníci a na Václavském náměstí se po demonstracích na Kavčích horách objevily také dva přenosové vozy. Pátek 24. listopadu se nesl nejen ve znamení celodenního zasedání ÚV KSČ, ale také vzniku Nezávislé vyšetřovací komise, která měla prošetřit události 17. listopadu. O den později se v dopoledních hodinách uskutečnila mše oslavující svatořečení sv. Anežky a poutníci se posléze připojili k manifestaci, která se poprvé odehrála na Letné od 14. hodin. Tato demonstrace se stala patrně největší v naší historii, odhady hovoří asi o jednom milionu lidí. Současně byla zlomena informační blokáda, protože poprvé byla vysílána přímým přenosem Československou televizí i rozhlasem. Večer Miroslav Štěpán podal demisi, Ladislav Adamec přislíbil propuštění politických vězňů a po 22 hodině poprvé vystoupil v Československé televizi Václav Havel.

Listopad 1989 - Fotoarchiv Jirky Venclíka|foto: Ústav pro studium totalitních režimů

Setkání čtvrté: 26.-28. listopad
Den, kdy začal dialog s mocí, tak můžeme charakterizovat neděli 26. listopadu. Státní moc zastupoval premiér Ladislav Adamec a opozici Občanské fórum. Při demonstraci na Letné si zástupci Občanského fóra uvědomili, že další manifestace už situaci neposunou, bylo nutné soustředit veškerou pozornost na probíhající jednání se státní mocí. Naplánovaná generální stávka na 27. listopadu od 12-14 hodin se tak stala poslední velkou manifestací. Podle šetření Ústavu pro výzkum veřejného mínění přestala pracovat asi polovina lidí, čtvrtina se připojila manifestačně a zhruba desetině občanů nebyla účast ve stávce umožněna. Pouze pětina občanů se do stávky nezapojila z vlastní vůle. V úterý 28. listopadu probíhala důležitá jednání Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí. O výsledcích na tiskové konferenci hovořil ministr federální vlády Marián Čalfa, mj. řekl: „Předseda federální vlády slíbil, že do 3. 12. 1989 navrhne prezidentu republiky, aby jmenoval vládu v novém složení. Půjde o vládu odborníků. Za druhé federální vláda navrhne federálnímu shromáždění změnu ústavy Československé socialistické republiky v třech článcích. Za třetí předseda federální vlády slíbil, že požádá Národní výbor hlavního města Prahy, aby poskytl pro činnost Občanského fóra potřebné prostory.“ Večer se v Laterně Magice uskutečnila tisková konference Občanského fóra, která se setkala s obrovským zájmem českých i zahraničních novinářů. Václav Havel zde mj. uvedl, že Občanské fórum není politickou stranou.