Civilizace: Celu lidem dobré vůle

Jan Nesládek se narodil 17. 3. 1925 v Praze do živnostenské rodiny. Jeho otec provozoval po návratu z první světové války rodinný hostinec U Zeleného stromu na Olšanském náměstí na Žižkově. Jako tříletý se Jan přestěhoval s rodiči do činžovního domu v Krkonošské ulici na Královských Vinohradech. V roce 1936 začal navštěvovat reálné gymnázium Na Smetánce, kam docházel se spolužákem Milošem Nesvadbou, pozdějším dlouholetým členem činohry Národního divadla. Často spolu debatovali a navzájem si půjčovali divadelní hry.

Jan měl velký talent pro kreslení, a tak během studia na reálce soukromě navštěvoval kurzy malířství u profesora Františka Viktora Mokrého. Po složení maturitních zkoušek byl od ledna 1944 přidělen jako pomocný dělník do továrny Philips v Hloubětíně. V květnových dnech na konci druhé světové války se na základě rozhlasové výzvy připojil spolu se svým otcem ke stavění barikád, držení hlídek a ošetřování raněných v blízkosti bydliště v Krkonošské ulici na Vinohradech.

Vojna a počátky protistátní činnosti

Po zklidnění poválečné situace si Jan Nesládek podal žádost k přijetí do služeb Československé pošty. V různých pracovních pozicích zde setrval až do konce září 1947, kdy narukoval na základní vojenskou službu. V tomto čase, kdy byl i členem Československé strany lidové, pravidelně přispíval svými kresbami do lidoveckého týdeníku Vývoj, jehož spoluzakladatelem a šéfredaktorem byl Pavel Tigrid. V roce 1946 se oženil se snoubenkou Irmou Hullovou a o rok později se jim narodil syn Ivo.

Po skončení základního vojenského výcviku se Jan Nesládek v listopadu 1947 zapsal do školy pro důstojníky v záloze v Novém Městě nad Váhom. K únorovému převratu v Československu měl mnohé výhrady, které ale nedával veřejně najevo. V polovině dubna 1948 byl spolu s dalšími vojáky překvapivě vyloučen ze studia bez udání důvodu a poslán k vojenskému útvaru do Kutné Hory. Po absolvování výcviku začal pracovat na doporučení praporčíka Bohumila Nedvědického jako kreslič na správě budov v Pardubicích. Přes opakované prosby nadřízeného nemohl pro svoji politickou nespolehlivost dále působit v kanceláři na dosavadní pozici.

V červenci 1948 byl tedy znovu přeřazen k vojenskému útvaru spojařů číslo 4601 v Kutné Hoře, kde po nějakém čase absolvoval kurz instruktora setniny a stal se velitelem světnice nově odvedených branců. Po jejich odchodu do kurzů a škol v listopadu 1948 byl přemístěn jako velitel na světnici vojenských nováčků, kde se seznámil s vojínem Otakarem Sykou. Funkci velitele jejich setniny zástával rotmistr Antonín Izaj. Volný čas si v kasárnách zkracoval Jan Nesládek zejména malováním obrázků podle fotografií. Spolubydlící Otakar Syka mu tehdy navrhl, aby založili na útvaru vojenskou ilegální skupinu. Jan Nesládek přes nemalé obavy o rodinu s tímto návrhem souhlasil.

Schůzky ilegální organizace nazvané SIOMVF (tzn. Státní ilegální organizace mladé vlastenecké fronty) probíhaly zpravidla o víkendech v bytě u rotmistra A. Izaje v Kutné Hoře nebo v některém z místních hostinců. Náměty protistátních letáků vymýšlel vedoucí skupiny technický úředník Josef Hartman s přispěním Jana Nesládka. Rozmnožovali je za pomoci cyklostylu. Kopírovací stroj obstaral Jan Nesládek na začátku února 1949 prostřednictvím švagra, který zastupoval kancelářský obchod Horáček a spol. v Praze. Za několik týdnů se jim podařilo vyrobit a rozšířit stovky letáků s protistátní tématikou.

Zatčení...

V průběhu používání cyklostylu došlo k jeho poškození, a proto bylo potřeba zajistit nový. Část skupiny v popředí J. Hartmanem se večer 19. března 1949 rozhodla, že danou noc odcizí cyklostyl ze sekretariátu ROH v Kutné Hoře. Někteří včetně Jana Nesládka se stavěli zásadně proti tomuto činu. Ozbrojený J. Hartman spolu s L. Schreierem a O. Novákem provedli po půlnoci krádež cyklostylu a uschovali ho u rotmistra Izaje. Následující den 21. března 1949 však Státní bezpečnost zatkla v Kutné Hoře J. Hartmana spolu L. Schreierem. Oba byli předáni do zajišťovací vazby do věznice okresního soudu v Kolíně. Následně 26. března 1949 byl Jan Nesládek zadržen v Praze při návštěvě ve Střešovické nemocnici a byl převezen do prozatímní vazby do vojenské věznice v Kolíně.

Od 4. dubna 1949 začalo rozsáhlé zatýkání dalších osob z okruhu J. Hartmana. Byli mezi nimi studenti, vojáci základní služby, živnostníci, dělníci a úředníci celkem více než 50 lidí, kteří byli předáni do předběžné vazby do věznice okresního soudu v Kutné Hoře. V noci z 3. na 4. května 1949 proběhl za protestu místní veřejnosti převoz obviněných ke Státnímu soudu v Praze, respektive do vazební věznice v Praze Na Pankráci.

Neveřejné přelíčení u Státního soudu v Praze s vojenskou skupinou proběhlo 20. června 1949. Jan Nesládek byl jako vůdčí vojenské skupiny odsouzen spolu s rotmistrem Izajem na 12 let odnětí svobody za velezradu podle zákona na ochranu republiky, dále ke ztrátě občanských práv na deset let a konfiskaci poloviny majetku. Vojín O. Syka a další obžalovaní vojáci obdrželi mnohaleté tresty. Josef Hartman, který byl souzen u Státního soudu v Praze spolu s ostatními obviněnými v neveřejném zasedání ve dnech 21.- 23. června 1949, byl jako vůdce civilní skupiny odsouzen za velezradu na doživotí podle zákona č. 231/1948 Sb.

Jan Nesládek byl po skončení soudního procesu spolu s dalšími odsouzenými eskortován do věznice v Plzni Na Borech. Tam strávil několik měsíců. V říjnu 1949 byl přemístěn do nově zřízeného trestně pracovního tábora Rovnost na Jáchymovsku, kde byl zařazen na práci na šachtě. Zde vytvořil tzv. muklovský betlém, o kterém se zmiňuje v rozhovoru z roku 1968. V prosinci 1951 si ze zdravotních důvodů vymohl přeřazení ke skupině Budování do Horního Slavkova, kde pracoval jako malíř písma. V listopadu 1953 byl za kresbu protistátních karikatur přeložen na trestně pracovní tábor Vykmanov II na Jáchymovsku. Zbytek trestu strávil na táboře Bytíz na Příbramsku, odkud byl 22. února 1957 podmínečně propuštěn.

S nálepkou politického vězně

Po návratu do občanského života nastoupil v roli asistenta do Československé televize. Po kádrových prověrkách na konci roku 1957 však byl jako bývalý politický vězeň propuštěn a začal pracovat jako závozník u pekáren. V roce 1963 se vrátil jako civilní zaměstnanec k Uranovým dolům v Příbrami, kde pracoval na povrchu až do důchodu v roce 1977. Poté až do poloviny 80. let působil jako referent hospodářské správy na Generálním ředitelství obchodu s textilem.

V roce 1968 se Jan Nesládek aktivně účastnil v Praze na Vinohradech zakládání místní pobočky K 231. Konec jejich aktivitám učinila okupace Československa v srpnu 1968. Po roce 1989 se pan Nesládek angažoval na ustavení Konfederace politických vězňů (KPV). Kromě těchto aktivit pomáhal řadě členů KPV nebo jejich pozůstalým při vyřizování záležitostí souvisejících se soudní rehabilitací. Vzhledem k postupnému zhoršování zdravotního stavu však musel tuto činnost ukončit. Zemřel na jaře roku 1996.

V cyklu Zapomenuté portréty byly dosud představeny příběhy Dagmar Skálové, Zdeňka Pešky, Klementa Lukeše, Vojtěcha Jandečky, Františka Suchého. Letos jsme navázali rozhlasovým medailonem Jířího Bláhy, Františka Kuchaře, Evy Duškové rozené Vokálové a Jana Nesládka. Cyklus autorsky připravil Petr Slinták ve zvukové režii Josefa Kačírka. Na rozhlasovém medailonu Jana Nesládka odborně spolupracoval badatel Václav Ruml. Archivní ukázku natočenou roku 1968 zaznamenal a poskytnul Vlastimil Venclík.