Církev k obětem zneužívání přistupuje kompetentněji, tvrdí advokát. „Dělá stále málo,“ namítá spolek

Dělá církev v Česku dost pro to, aby se vypořádala s jednotlivými případy zneužívání, pane Kříži?

Jakub Kříž: To téma se s větší intenzitou objevilo zhruba před deseti lety. Já mám za to, že církev od té doby udělala kus cesty. Kontext je, že je potřeba přijmout opatření – preventivní, vyhledávací, reakční. Myslím si, že už se udělalo relativně hodně práce právě v oblasti vyhledávacích a reakčních opatření.

Čtěte také

Uzdravovat oběti zneužívání v církvi bude jednou z priorit. „Nezdravá hrdost nám nedovoluje smíření,“ říká budoucí pražský arcibiskup Přibyl

To znamená, že církev začala novým způsobem reagovat na zjištění a na případná podezření. Přijala řadu dokumentů, byť samozřejmě toto téma není o produkci papírů, školení a diskuzí. Ale musím říct, že i těchto aktivit byla velká řada. Mám za to, že církev v České republice se v tématu pohybuje podstatně kompetentněji než před deseti lety.

To byste uznal, pane Kylare?

Jiří Kylar: Částečně. Jsem přesvědčený o tom, že katolická církev dělá ještě poměrně málo kroků. Mluvím teď třeba o diecézních biskupech. Dochází ke generační výměně biskupů a já mám mírnou naději, že by se mohlo toto téma posunout dál a mnohem rychleji, než tomu bylo doposud.

Nastupující arcibiskup Stanislav Přibyl říká, že chce pomoct uzdravovat oběti sexuálního zneužívání v církvi. Jak by takové uzdravování podle vás mělo vypadat?

Kříž: Pravděpodobně potkávat se s lidmi, setkávat se s nimi, to myslím, že je krok, který nový pan arcibiskup ohlásil a který je důležitý. Je třeba naslouchat jejich zkušenostem a z toho vyvozovat další kroky.

Čtěte také

Nejedlová z Konsentu: Sexuální zneužívání souvisí s mocí. Církev se v tom neliší od jiného prostředí

Kylar: Ano, mám informace o tom, že se pan Přibyl s nimi dokonce už schází a bere problematiku velmi vážně. V žádném případě to nezlehčuje.

Ale aby došlo k uzdravování obětí a vůbec toho, co se stalo v církevním prostředí, které je založené na důvěře... Důvěra byla narušena. A nový arcibiskup má teď před sebou velkou práci, aby důvěru znovu nastolil. Myslím si, že právě otevřený a transparentní přístup vůči obětem, citlivost a nabídnutá péče a pomoc je na místě.

Obnova důvěry 

Jak může církevní představitel usilovat o obnovenou důvěru lidí, když ta příkoří, která se lidem stala, byla ze strany církevních představitelů?

Kříž: Já myslím, že jednak nasloucháním, jednak kompetentním přístupem k obětem nebo k osobám, které byly poškozeny jednáním ze strany církve. A potom také nabídnutou pomocí.

Čtěte také

Kylar: Zneužíval mě kněz. Máš pocit, že je to tvá chyba, protože jsi církvi nedonesl čistotu

Dokument Vos estis lux mundy (z lat. Vy jste světlo světa), který přijal papež František, přinesl kvalitativní posun v přístupu k této otázce. Kromě toho, co už jsem uváděl, jako detekce, prevence, trestání škůdců nebo pachatelů, tam uvádí také opatření, jako je pomoc obětem, psychologické doprovázení a další.

Univerzální lék na nápravu zraněného vztahu není. Asi všichni chápeme, že pokud je někdo zraněný neadekvátním, nebo dokonce zločinným jednáním církevního představitele, tak se žádným administrativním opatřením jeho důvěra neobnoví.

Pane Kylare, dá se obnovit důvěra i v těchto krajních případech?

Kylar: Já myslím, že určitě. Akorát to vyžaduje velkou práci. Mám zkušenost, že když přicházely oběti s tím, že chtěly říci svůj příběh, tak si biskupové často brali k sobě právníky. To není dobrý signál. To nevytváří skutečně důvěrné prostředí, abychom mohli bezpečně říci svůj příběh.

Čtěte také

Biskupům jde jen o obraz církve. Oběti sexuálního násilí je nezajímají, myslí si americký kněz Thomas Doyle

Snažíme se i s biskupy velmi otevřeně jednat o tom, jak komunikovat s oběťmi. Nemělo by to být tak, že oběť požádá biskupa a biskup bez přípravy oběť přijme.

Mělo by to být tak, že někdo bude oběť doprovázet, protože je to pro ni těžké. Zároveň i pro biskupa je důležité, aby tam měl někoho, kdo ho nějakým způsobem bude korigovat.

Než dojde k setkání, tak by mělo dojít k přípravě: jaká očekávání má oběť, co si přeje, co si žádá. A z druhé strany, co může církev nebo biskup splnit. To je hrozně důležité.

Nezávislá komise 

Minulý týden se na Pražském hradě s prezidentem Petrem Pavlem setkalo několik obětí. Následně zaznělo, že by bylo dobré, aby i v Česku vznikla nezávislá komise, která by se jednotlivými případy zneužívání zabývala. Přivítal byste vznik takové komise, pane Kříži? Dovedete si ji představit?

Kříž: Podle mého názoru jsou nejlepší nezávislou komisí orgány činné v trestním řízení, pokud hovoříme o jednáních, které má kriminální kontext.

Čtěte také

Reportér o sexuálním zneužívání v církvi: To téma pálí i řadu kněží, ale jít proti hierarchii je téměř nemožné

Sexuální zneužívání a různé další formy sexuálních trestných činů jsou v našem právu kriminální. Mám za to, že nejúčinnější je prověřování případů ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Tedy pro komisi podle vás není důvod?

Kříž: Mluvíme o komisi, ale abychom dokázali zhodnotit, co to je za komisi, tak musíme vyjasnit celou řadu otázek: Jaký je její cíl, co může dělat, co nemůže dělat, jaké nástroje má a co bude vyšetřovat? A teprve pak můžeme zhodnocovat přínosy nebo nedostatky.

Pane Kylare, váš pohled na potřebnost komise, která by se zabývala jednotlivými případy zneužívání? Neměly by se oběti v první řadě obracet na orgány činné v trestním řízení, jak řekl pan Kříž?

Kylar: Já si myslím, že to jsou dvě roviny. Jedna věc je, na koho by se měly obracet oběti, a druhá věc je nezávislá komise, která by měla prošetřovat případy do minulosti. Jsem přesvědčený o tom, že komise je důležitá právě proto, abychom si mohli sami uvědomit a zmapovat, co se dělo a v jakém časovém období.

Čtěte také

Smlouva s Vatikánem se dá zneužít, varuje právník obětí církve. „Není tam nic navíc,“ namítá vyjednavač

Slovensko nebo Polsko, když budu mluvit o našich sousedech, se snaží dávat čísla v nějakém čase. Uvádět, kolik bylo třeba od roku 2010 do současnosti nahlášených případů. Pak se mohou opřít o fakta. To zatím u nás chybí.

To znamená, než by měla vzniknout nějaká komise, tak je v první řadě důležité bavit se o tom, zda máme nějaké podklady, nějaká čísla a z těch vycházet. A na základě toho se potom bavit o tom, jak se to celé uskuteční.

Pomohlo by zřízení nezávislé vyšetřovací komise, po které volají některé oběti? A jaké další priority by měla církev mít? Poslechněte si celý rozhovor nahoře v článku.