Cimrman mi dal půlstoletí krásného života, říká Miloň Čepelka

26. září 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03571207.jpeg

Princ Jasoň, Hrabě Zeppelin nebo Šikovatel Vogeltanz. To je jen malý výčet rolí Miloňe Čepelky z Divadla Járy Cimrmana. Herec, moderátor, básník, prozaik a textař slaví osmdesátiny. A 1. října oslaví jeho domovská scéna vstup do padesáté sezóny. Co znamená padesát let v jednom souboru? Jaký je recept na šťastné manželství? A jak vzpomíná na své začátky v tehdejším Československém rozhlase? I o tom hovoří v dalším vydání pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Amadeus nebo Miloň?

Pan farář v Opočně při jeho narození protestoval proti jménu Miloň. Říkal: „Takové jméno neexistuje. Asi myslel v katolickém kalendáři. Pokřtil mě jako Amadeus, on si to vlastně po svém přeložil. Ale do křestního listu dopsal: český Miloň." Tak přišel Miloň Čepelka ke svému originálnímu křestnímu jménu.


My jsme si řekli, že nás to nesmí porazit a dokud nás lidé chtějí, tak to nějakým způsobem potáhneme. Dokud to nebude úplně trapné. Teď jde jenom o to, kdo rozhodne, že třeba už ta chvíle nastala Miloň Čepelka

Jak dále vypráví Ivaně Denčevové, manželku Hanu potkal Miloň Čepelka poněkud netradičně na stopu. „Já jsem jel z rozhlasové služební cesty se svým šéfem z tehdejší Německé demokratické republiky. Za Karlovými Vary, to se ještě jezdilo těmi serpentinami kolem nemocnice nahoru, tam najednou zvedla ruku taková jedna sympatická... na tu dálku sympatická. Tak sem říkal, že bychom ji vzali. Šéf nechtěl... Hanička nastoupila. A ona byla sympatická i zblízka." S paní Hanou jsou spolu manželé už od roku 1970. Jen o čtyři roky déle působí v Divadle Járy Cimrmana „Recept na šťastné manželství? Dobrá žena," nabízí oblíbený herec „jednoduché" řešení.

Půlstoletí s Cimrmanem

„Půlstoletí s Cimrmanem mi dalo krásný život," říká Miloň Čepelka. Pro Čepelku i jeho kolegy znamená Divadlo Járy Cimrmana nejen obživu, ale především smysl a dokonce jistou formu terapie. „Jeviště je magický prostor, kde zapomenete bolest a je nádhera tuhle možnost mít," vysvětluje herec.

Vyšetřování ztráty třídní knihy

Posledních několik let postihly Divadlo Járy Cimrmana ztráty v podobě odchodu několika kolegů Miloňe Čepelky do hereckého nebe. Přesto se divadelni ansámbl rozhodl ve své činnosti pokračovat. „My jsme si řekli, že nás to nesmí porazit a dokud nás lidé chtějí, tak to nějakým způsobem potáhneme. Dokud to nebude úplně trapné. Teď jde jenom o to, kdo rozhodne, že třeba už ta chvíle nastala." Na jevišti Divadla Járy Cimrmana se v rámci projektu Synové pomáhají otcům potkává i se synem Josefem. Druhý syn Jan se věnuje koučingu.

Hlavně s humorem!

Herecký kolektiv vydržel půlstoletí pohromadě i díky dobré atmosféře v souboru. K té neodmyslitelně patří i žertíky na účet kolegů. Jejich oblíbeným terčem byl i Miloň Čepelka. „Šívali jsme na sebe leccos. Třeba, když jsem hrál sedláka v Poslu z Liptákova, ve Vizionáři, tak jsem otevřel troubu, předstíral, že tam věštím budoucnost a tam někdo seděl a dělal na mě takzvaná šprťouchlata," vzpomíná Miloň Čepelka.

V rozhlasových službách


Miloň Čepelka Narodil se 23. září 1936 v Pohoří u Opočna. Vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor český jazyk a literatura. Tři roky strávil jako učitel v Novém Kníně. Od roku 1961 redaktor armádní redakce Československého rozhlasu. V roce 1967 spoluzakládal spolu se Zdeňkem Svěrákem, Jiřím Šebánkem a Ladislavem Smoljakem Divadlo Járy Cimrmana. Během padesáti sezón nastudoval a ztvárnil desítky rolí. Často hraje ve výhradně mužském souboru i ženské postavy. Autor několika rozhlasových a televizních her, pohádek, písňových textů, zábavných a literárních pořadů, několika básnických sbírek, tří novel a knihy povídek.

Miloň Čepelka strávil určitý čas i v Československém rozhlase. V jeho armádní redakci se potkal, mimo jiné, s Jiřím Šebánkem nebo Zdeňkem Svěrákem. V rozhlasové relaci „Nealkoholická vinárna u Pavuka" poprvé zaznělo jméno geniálního vynálezce Járy Cimrmana. Čepelka dlouhá léta s rozhlasem spolupracoval i jako autor a moderátor.

Za zvuku dechovky

Svoje osmdesáté narozeniny oslaví v Opočně dalším křtem autobiografie Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech. „Největší přednost stáří je, když na svůj věk nemusím myslet," říká oslavenec. U příležitosti životního jubilea mu město Opočno udělilo čestné občanství. „Což mě potěšilo, protože jsem v dobré společnosti. Jenom to ve mně vyvolalo otázku, jestli si to zasloužím," dodává Čepelka.

Kromě divadla a literatury zaměstnává Miloňa Čepelku i hudba. K jeho láskám patří zejména ta dechová. Dodnes skládá pro dechovku texty. „Když jem byl malý, tak tahle muzika se hodně hrála v rozhlase, já jsem jí hodně poslouchal. Líbila se mi, protože jsem ty písničky hned uměl. A to je jedna z těch výhod žánru, že jsou to věci jednoduché, melodicky prosté, snadno zapamatovatelné. Podle mého soudu taková písnička má být," uzavírá Miloň Čepelka.

autoři: vlk , Martin Ocknecht
Spustit audio