Chtěl by pozvat své estébáky na pivo, aby mu vysvětlili, proč ho tolik nenáviděli

Stanislav Pitaš
Stanislav Pitaš

V Šonově u Broumova stojí malý statek u silnice. Z oken vedlejší bytovky vykukují obtloustlí strýcové v trenýrkách. U souseda na statku se zase něco děje.

Tentokrát nezní hudební produkce třeba Moniky Načevy, Plastiků či osobitého písničkáře Konvrzka. Na louce kolem domku posedávají lidé z Klubu přátel Paměti národa, popíjí pivo a limonády. Tvoří kroužek, který naslouchá vlasatému a rumcajsovsky vousatému šedesátiletému undergrounďákovi, chartistovi, dnes hospodáři a provozovateli penzionu Stanislavu Pitašovi, kterému jeho přátelé neřeknou jinak než Guma.

Příběh Stanislava Pitaše zdokumentovali lidé z Post Bellum v rámci projektu Paměť národa. Rozsáhlá sbírka je financovaná především z darů jednotlivců a firem. Jak podpořit projekt naleznete na stránkách Post Bellum. Můžete využít sbírkový účet nebo vstoupit do Klubu přátel Paměti národa. Děkujeme.

Estébáci ho v 80. letech zavřeli hned třikrát. Pravidelně ho navštěvovali kvůli domovním prohlídkám, týdny trávil ve vazbě, měsíce v kriminálech nebo blázinci. Trestali ho za hanobení prezidenta a napadení veřejného činitele.

Vězeňská fotografie Stanislava Pitaše

Poprvé seděl na Borech za uměleckou koláž, na které z krku pečené husy vykukují Brežněv s Husákem. Napadení příslušníka policie se mělo odehrát ve Skalici 28. října 1988. Chartista se snažil dostat do Prahy na demonstraci za lidská práva. Při zatýkání si lehnul na zem, o žádné rvačce nemůže být řeč. U soudu ho obvinili i z písemného útoku na příslušníka StB, protože napsal dopis a rozeslal ho úřadům. Stálo v něm, že estébák, který ho léta pronásleduje, chodí špinavý, smrdí mu z huby a využívá služebního vozu v době výkonu své práce k cestám za milenkou. 

Stanislav Pitaš vypráví o místních komunistech, estébácích, bachařích a udavačích, kteří mu kdysi ubližovali. Dneska mnohé z nich potkává na ulici, v hospodě nebo na stavbě, kde si sem tam přivydělává na bagru nebo jeřábu.

Stanislav Pitaš: Koláž s Husákem

Nedávno potkal „svého“ estébáka, jak s lopatou a krumpáčem plní příkazy mladých stavbyvedoucích, kteří na něj pokřikují a bývalý policista, který neměl v roce 1989 odslouženo na výsluhy, úslužně poslouchá na slovo. Bývalý disident a politický vězeň zvažuje, že by ho pozval na pivo.

Chtěl by znát podrobnosti. Proč ho tolik nenáviděli?! Chtěl by, aby mu někdo vysvětlil, proč mu na jaře 1989, když nastoupil k desetiměsíčnímu už třetímu výkonu trestu, nepovolili rozloučit se s umírající maminkou. Proč mu nedovolili účastnit se pohřbu?!