Chtějí Slezané na Polsku autonomii?

Shromáždění vyslali premiérovi a Sejmu petici, kde požadují zrevidovat rozhodnutí poválečné postkomunistické vlády zrušit slezskou autonomii.

Když bylo po 1. světové válce Slezsko rozděleno mezi Československo, Německo a Polsko, získala ta část, která připadla posledně jmenovanému státu autonomní postavení. Stalo se tak rozhodnutím varšavského sejmu z 15. července roku 1920. Tato situace skončila v září 1939, po útoku hitlerovského Německa na Polsko. Slezské regiony byly vtěleny přímo do Třetí říše. K obnově předválečného stavu ale nedošlo. Prokomunistická Zemská národní rada 6. května 1945 předválečné autonomní polského Slezska zrušila.

Dalším požadavkem Hnutí pro autonomii Slezska je zahájit v Polsku ústavní debatu o vzájemných vztazích Varšavy s regiony. Zmíněná organizace má nyní kolem sedmi a půl tisíce aktivních členů. Působí ve třech ze šestnácti ti polských vojvodství. Dolnoslezského, Slezského a Opolského. Všechna tři bezprostředně sousedí s Českou republikou. Další aktivitou byl pokus o vytvoření organizace s názvem Svaz obyvatel slezské národnosti-spolek osob deklarujících příslušnost ke Slezanům. Té však polské úřady odmítly registraci s odůvodněním, že podle zákonů země taková národnost neexistuje. O snahy vytvořit zmíněné sdružení se začal zajímat Úřad ochrany státu-polské obdoby naší BIS. Vyšetřovatelé došli k závěru, že by registrace takové organizace mohla ohrozit zájmy Polska a dokonce ve svém důsledku vést až k rozvracení státu. Ačkoli se představitelé Hnutí pokoušeli vyslat stížnost štrasburgskému Tribunálu pro lidská práva, neuspěli.

Co vedlo předválečné polské orgány přiznat autonomii Slezsku? Do počátku 20 let minulého století bylo součástí Německa. Bylo mnohem bohatší, než ostatní oblasti nově vzniklého Polska. Slezský autonomní parlament disponoval financemi a jen desetina z příjmů rozpočtu byla určena zbylému Polsku.

Po krachu komunistického Polska se regionalismus stal módou. Pro obyvatele Slezska skončilo období posměchu ostatních Poláků pro jejich zvláštní přízvuk. Odtud tzv. "Šlonzaci." Slezané samozřejmě mlčeli o tom, že jejich otcové a dědové sloužili za války ve Wehrmachtu. Ostatně s ohledem na fakt, že bylo Slezsko připojeno přímo k nacistickému Německu, neměli na vybranou. Podobný je případ rekrutů z našeho Hlučínska, za války také připojeného k Třetí říši.

Hnutí pro autonomii Slezska má o svém příštím postavení následující představy. V první řadě vlastní rozpočet, do kterého by šly daně tamních občanů. V hodinách dějepisu by se žáci a studenti neučili jen všeobecnou historii Polska, ale i například o hraběti Guidovi von Donnersmarckovi, který zakládal na konci 19. století ve Slezsku průmysl. A za třetí požadují vlastní policii a kulturní instituce.

Kdyby se v květnu letošního roku před budovou úřadu premiéra nesešla demonstrace slezských autonomistů, na jejich organizaci by se zapomnělo. Ačkoli nejde v tuto chvíli o snahu oddělit se od Polska, v programu se hovoří o autonomii v horizontu 40 let. Až se současný starý kontinent přemění v takzvanou Evropu regionů. Pokud se tak v budoucnu doopravdy stane. Rossijskaja Gazeta také připomíná, že se během posledního sčítání obyvatelstva Polska přihlásilo ke slezské národnosti 173 tisíc lidí. Jenže většina z nich autonomii zatím nepožaduje. A tak je článek ruského tisku zřejmě doopravdy jen obvyklým rýpnutím, které v tomto případě padlo na úrodnou půdu. O Hnutí pro slezskou autonomii se znovu začíná debatovat. Srovnávat ale program autonomistů ze Slezska s Kosovem je v každém případě zavádějící.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .