Chodil jsem na gympl pro děti chartistů, spousta učitelů nás chránila, říká Jáchym Topol

1. leden 2018
Jáchym Topol

„První leden je rozpačité datum proto, že je plné očekávání. Jedna z jeho tradic jsou všechny možné úvahy, předsevzetí a snahy se zlepšit a vymalovat, zhubnout, hovořit slušně a chovat se správně. A to nás naplňuje blahým očekáváním a hrůzou z nevyplnění,“ odpovídá na otázku Barboře Tachecí novoroční host Osobnosti Plus, spisovatel Jáchym Topol.

„Snažím se ubránit těmto novoročním plánům, ale nemohu se zároveň ubránit celkové atmosféře, která je vlastně touhou po změně. Nemluvím teď zcela politiky, ale to, že se člověk chce neustále měnit, obrozovat a když jsem ten spisovatel, tak mohu říct: jako Fénix se znovu rodit z popele, to mně připadá ohromné. Protože v nás pořád cirkuluje naděje. Že budeme lepší, že svět bude lepší. Přijde mně, že v Česku všechno může být lepší,“ dodává aktuálně ke své úvaze básník a prozaik.


Básník, prozaik, hudebník a žurnalista Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil. V roce 2017 získal za svůj román Citlivý člověk Státní cenu za literaturu. V současnosti je programovým ředitelem Knihovny Václava Havla. Žije v Praze se svou ženou Barbarou Topolovou-Mazáčovou a dvěma dcerami.

Měl jsem legrační gympl

S pamětí dob, kdy neexistovala svoboda slova, upozorňuje Jáchym Topol na fakt, že se z lidí vědomí porušování zákadních lidských práv strašně rychle smylo. Poprvé byl zadržen kvůli svým politickým názorům ještě jako student, v sedmnácti letech. „Měl jsem zvláštní, legrační a bezvadnej gympl. Bylo to Gymnázium Radotín, kam se v roce 1977 dostalo strašně moc dětí z rodin, kde rodiče podepsali Chartu. Dětí, které původně měly zakázáno studovat. Milena Grůšová, Veronika Bartošková, David Pithart, já a bratr Filip a další a další dětičky z rodin, které režim zašlapával, jsme se dostali na jednu školu, kde jsme byli pod drobnohledem a kde jsme byli střeženi.


Estébácké archívy mně připadají tak zasmrádlé, že do nich nechci nořit své něžné pracky.Jáchym Topol

A protože já a můj bratr jsme měli asi nejdelší vlasy, tak si pro nás estébáci jezdili nejčastěji. Najednou se ozvalo: Topol do ředitelny a spolužačka Milena mně podávala namazaný chléb, spolužačka Bety Landovská jablko a dívky mně mávaly, protože jsem odcházel do cely předběžného zadržení.

00924369.jpeg

Strach jsem měl, ale na to si zvyknete,“ reaguje spisovatel na související otázku moderátorky a pokračuje: „Naše paní ředitelka Erglová byla strašně fajn dáma, velice elegantní a milá a věděla o nás. A byla dotlačena dobou a tím, že na jednu stranu nás ona i profesoři ochraňovali, si to kafíčko v ředitelně s těmi estébáky dát. Tedy na jednu stranu nás estébákům vydala, na druhou stranu věděla, že si vyměňujeme samizdaty a pásky se zakázanými kapelami. A takhle to nějak fungovalo. Nejsem černobílej. Neříkám: ti profesoři byli hrozní. Ne. Spousta z nich nás ochraňovala a byla naprosto skvělá.“

Měl bych přestat kouřit

„Zjistil jsem, že strašně nerad na stará kolena cestuji. Všude jsou davy. Když objevíte něco krásného, za rok už jsou tam davy,“ vysvětluje, co mu znechutilo cestování, a dodává: „Ale stále platí, že když mám jakoukoli starost, přejde to chozením. Musím ale přestat kouřit, měl bych si to vzít jako novoroční předsevzetí, protože člověku, který hodně kouří, občas uříznou nohy. A to bych potom nemohl."

Proč píše Jáchym Topol romány své tak dlouho?? Poslechněte si celý rozhovor se svátečním hostem Barbory Tachecí a Osobnosti Plus >>
autoři:Barbora Tachecí, Kateřina Chvátalová