Chlebíčková aféra propojila osudy kolaborantského novináře Lažnovského a premiéra Eliáše
Karla Lažnovského a Aloise Eliáše jejich životní příběh zajímavě propojuje. První byl novinář a po německé okupaci v březnu 1939 i symbol kolaborace s nacisty. Zemřel na břišní tyfus a dodnes se traduje, že zdrojem nákazy byly chlebíčky, kterými v září 1941 pohostil skupinu kolaborantských novinářů předseda protektorátní vlády Eliáš.
Eliáš byl legionář, generál a politik, kterého v červnu 1942 nacisté popravili za velezradu a komunisté ho paradoxně obviňovali z kolaborace s okupanty. Jeho jméno bylo plně rehabilitováno až v roce 1996, kdy obdržel Řád Bílého lva in memoriam.
Co to byla Chlebíčková aféra?
V den schůzky 18. září 1941 přinesl Eliáš do ordinace urologa a svého přítele Miloše Kliky pět obložených chlebíčků s pomazánkou a sardinkami, které připravila jeho manželka (jiná verze říká, že Eliáš zakoupil chlebíčky v lahůdkářství u Lipperta). Jed do nich musel být vpraven tak, aby se při servírování neocitly na povrchu a nebyl otráven sám Eliáš.
Čtěte také
Jed byl proto aplikován pomocí injekční stříkačky, přičemž do každého chlebíčku byla vstříknuta bakterie tyfu a tuberkulózy, a do jednoho z nich přidán dosud nevyzkoušený botulotoxin, tzv. klobásový jed, rozpuštěný ve vodě.
Aféry se snažili nacisté i aktivisté plně využít. Lažnovskému byl uspořádán státní pohřeb, propaganda ho označila za nejvýznamnějšího českého novináře. Chlebíčková aféra je dodnes považována za významný odbojový čin, za kterým stál ministerský předseda Eliáš – a smrtí Lažnovského přišla česká kolaborantská žurnalistika o jeden z hlavních pilířů.
Příběh Lažnovského a Eliáše připomínáme v repríze pořadu z cyklu Politické vraždy, připravil Pavel Hlavatý. Na webu poslouchejte ale jen do 21. prosince 2023.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
