Chcete propíchnout svou sociální bublinu? Pořiďte si psa nebo „zajděte na jedno“, radí sociolog

Jsou místa, která dokážou propojovat – kde se lidé z různých skupin mohou potkávat a může tam tak vzniknout nějaké typické „sousedské já“. Většinou žijeme v jakýchsi sociálních bublinách, ale i ty jdou propíchnout. „Mechanismů, jak může bublina praskat, je hned několik,“ tvrdí v pořadu Hovory sociolog Schmid.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Jsou sociální bubliny předobrazem zítřka?

Třeba základní vojenská služba, kterou už nemáme a skončila po roce 2004. Právě „vojna“ byla místem, kde bubliny „splaskávaly“.

Na jednom, a pro všechny cizím místě, se ocitli muži podobného věku nejrůznějších sociálních skupin. Vytvořili novou společnost, která spolu prostě musela fungovat. „Podobně a velice dobře to umí pravá česká hospoda, což je místo, které prostě patří do naší kultury.“

Když si chce hostinský, restauratér ve městě otevřít novou provozovnu, dělá vše proto, aby v ní měl hosty, a to se musí od dalších 50 v okolí odlišit. „Otevře si tak hospodu pro nějaký typický druh lidí… Obvykle pak k němu chodí lidé tak nějak jemu samotnému podobní. U moderních, luxusních kaváren nebo restaurací to bohužel neplatí. Výčepy a klasické hospody to ale umí doslova skvěle.“

Chodí tam pak ti, kdo potřebují být po práci „na chvíli normální“, sami sebou a shodit přetvářku. Sociolog používá spojení: ti, co se chtějí odtrapnit. „Prostě hospody, kde si nemusíte na nic hrát a kde se potkává pestrá škála lidí.“ 

Češi se mračí, ale psi se smějí

Dalším institutem, kde se dobře bourají zdi, je městská promenáda. „Škoda, že Praha nějakou funkční promenádu nemá, asi je na to moc velká (a Václavské náměstí to určitě není). Kdo si ale třeba prošel centrum Brna, tak ví, o čem mluvím. Zvlášť pokud s sebou měl nějakého Brňáka. Musel si všimnout, že se s místními mnohokrát pozdravil a promluvil pár vět.“

Na Letné je to třeba ulice Milady Horákové, kde se potká skoro každý, kdo tam žije. Obecně jsou ale asi nejvíc bezprostřední všichni pejskaři a platí to po celé republice. „Obvykle se na sebe mračíme, a někdy z toho na vás může padnout až lehká deprese. Náš národ se hůř seznamuje…, ale ten pes se usměje a zavrtí ocáskem za vás.“  

Čtěte také

Omezení spotřeby kvůli záchraně planety lidi děsí. Neznají nic než kupování nových věcí, myslí si sociolog Biler

Podrobná sonda mezi „Letenské“ ukázala pár zajímavostí. „Není to pouhá adresa, na které by bydlel jeden typ lidí. Je to mnohem různorodější a mnohem komplikovanější,“ vysvětluje. Původně si totiž spolu s autorem projektu, který se pohybuje na pomezí marketingu a umění Robertem Peňažkou mysleli, že najdou silnou uměleckou komunitu soustředěnou kolem AVU.

„Sice jsme ji našli, pak se nám ale z průzkumu vynořila samostatná, spíš hipsterská komunita, která na první pohled s umělci splývá, chová se odlišně. Třeba se rádi dobře oblékají, mají rádi dobré jídlo apod. Taky se nám tam objevili ti, co z Letné spíš utíkají a potkávají se ve Stromovce nebo v Letenských sadech. Našli jsme skupinu nezávislých profesionálů, kteří odpoledne vyrazí s notebooky do kaváren, kde pracují. Večer je pak nahradí úplně jiný druh lidí.“

Zmizí fenomén Letná? 

Ukázala se i negativa, kterou je gentrifikace, tedy lokální sociálně-kulturní změny. „Každá čtvrť, která je nějakým způsobem zajímavá, přitahuje obyvatele. Ale i ty nové, a ti chtějí jen luxusní bydlení. Čtvrť to ale nenávratně mění.“ Starousedlíci odcházejí, část z nich zemře, ale přicházejí lidé noví, bez kořenů a vazeb, které si časem ale znovu vytvoří.

Čtěte také

Víc aktivních mladých lidí nemůže uškodit. Zdíša chce Špendlíkem propichovat sociální bubliny

„Přicházejí za kouzlem, které to místo mělo, jenže si vytvoří úplně novou kulturu. Letná je zajímavá i tím, že tam nikdy nebylo velké nákupní centrum, takže tam je řada obchůdků a když chcete nakoupit, musíte korzovat… Jak ale gentrifikace postupuje, tak i tohle tam zřejmě zmizí a s tím, možná, i kouzlo místa.“

Špatné na tom prý je, že časem se z tohoto místa stane čtvrť pro bohaté a původní obyvatelé na to nebudou mít, bude to pro ně finančně neúnosné. Odstěhují se na chudší periferie. „Ostatně je to scénář, ke kterému došlo v mnoha jiných městech, ale bylo by dobře, aby se mu Praha vyhnula,“ dodává sociolog Jan Schmid.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Naděžda Hávová.