Chávezova lednička

Současný socialistický premiér se sice Aznara snažil bránit, ale Chávez ne a ne přestat s verbálními útoky. Nakonec král Cháveze okřikl, jestli už nechce být zticha. A dnes Chávez rozhodl, že se jako hlava státu cítí hluboce uražen.

K ledu, respektive do ledničky, jak se sám vyjádřil, poslal o víkendu také vztahy s Kolumbií. Tamní president Álvaro Uribe ho totiž taky urazil.

Část rozsáhlého a nepřehledného území Kolumbie je už po desetiletí v rukou levicových partyzánů Ozbrojených revolučních sil Kolumbie FARC. V současné době partyzáni drží v zajetí 45 osob, z nichž většina jsou politici a vysocí policejní úředníci. Nejde vlastně o zajatce, jsou to unesené osoby. Vláda by je ráda vyměnila za 500 příslušníků FARC, které drží ve věznicích na různých místech země. Mezi těmi i oněmi je řada takových, kteří ztratili svobodu už před mnoha lety. Dohoda mezi partyzány a kolumbijskými vládami se nedaří. Partyzáni by chtěli plné uznání, možnost ponechat si zbraně a účastnit se legální vlády. Ti radikálnější dokonce požadují kus kolumbijského území.

Do těchto letitých sporů vstoupil venezuelský president Cháves s nabídkou, že se pokusí jednání zprostředkovat. Jednal tři měsíce, během nichž emisar kolumbijských partyzánů několikrát navštívil Caracas, kde hovořil s Chávezem, ale žádný významný pokrok nebyl zaznamenán.

Kolumbijský president Uribe byl v dvojím tlaku. Na jednu stranu na něj naléhali rodinní příslušníci unesených, převážně vysoce postavené osobnosti kolumbijské společnosti. Z druhé strany se nad Chávesovým zprostředkováním pozastavovali ti Kolumbijci, kteří mu příliš nevěří. Soudí dokonce, že venezuelský president má ideologicky blízko k levicovým partyzánům z FARC a takové spojenectví by mohlo by ohrozit demokracii v Kolumbii. V dlouhodobém výhledu může Chávez, o jehož doživotním presidentování se má rozhodnout v referendu o nastávajícím víkendu, počítat se změnou vlády v Kolumbii. A sjednocení obou zemí pod Bolívarovým praporem by mohlo započít. President Uribe po tři měsíce omlouval Chávezovy výstřelky a jeho svérázné jednání omlouval. Když však bylo přímých jednání s partyzány i s vládními vojáky příliš, řekl Uribe Chávezovi, že si přeje zprostředkovávat všechna jednání s vojáky. A pokud jde o partyzány, je ochoten se s nimi setkat v okamžiku, kdy propustí všechna rukojmí. Zatím by postačilo, kdyby Chávez dodal od partyzánů důkazy, že rukojmí ještě žijí. Ty se přes veškeré sliby za celé tři měsíce jednání nepodařilo předložit. Nepodaří-li se to do prosince, uvedl Uriebe, poděkuje Chávezovi za jeho snahu o zprostředkování. To se samozřejmě nelíbilo příbuzným rukojmí, kteří poukazovali na to, že je to šibeniční termín.

Mezi rukojmími je i kolumbijská presidentská kandidátka Ingrid Betancourt, která má zároveň i francouzské občanství. Chávez se vypravil do Francie, aby tam žádal svého kolegu presidenta Sarkozyho o podporu. Na základě mnoha slibů se mu jí dostalo. Chávez se ovšem dopustil chyby, když v Paříži oznámil, že president Uribe slíbil setkat se s představiteli FARC, pokud se mu podaří osvobodit alespoň některá rukojmí. Bogota reagovala podrážděně: Buď budou osvobozeni všichni,nebo k žádným jednáním nedojde.

Chávez při jednáních o osvobození rukojmí spolupracoval s kolumbijskou senátorkou Piedad Cordóbovou, jejíž muž je mezi unesenými politiky. Té samozřejmě velice záleží na tom, aby se jí manžel vrátil co nejdřív. Minulý týden zvedla telefon a zavolala Chávezovi. Potom sluchátko předala vedle stojícímu generálovi Mariovi Montoyovi, veliteli pozemních vojsk Kolumbie. Nikdo neví co si s Chávezem povídali, ale když se to dozvěděl president Uribe, s okamžitou platností ukončil spolupráci s Chávezem. Ten nejprve vyjádřil lítost nad takovým postupem ale rozhodnutí Bogoty přijal. Po několika dnech se mu to rozleželo a nyní se cítí uražen. "Vmetli nám do tváře brutální plivanec, nám, kteří jsme jim otevřeli své nitro při hledání mírové cesty," řekl Chávez doslova.

Zmrazení styků, jak je ohlásil president Chávez, může mít pro obě země neblahé následky. Druhým největším obchodním partnerem Venezuely je po Spojených státech právě Kolumbie. A pro ní platí totéž: loňská obchodní výměna činila přes čtyř a půl miliardy dolarů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .