ČEZ v Bulharsku rok po protestech

4. duben 2014

Bulharsko i rok po antimonopolních protestech nemá rozřešeno nastavení trhu s elektrickou energií. Masové protesty odstartovaly loni v zimě vysoké účty za elektřinu a dospěly až k pádu vlády Bojko Borisova.

Energetické společnosti, mezi kterými je ČEZ, se poté dočkaly nuceného snížení cen tamním regulátorem. Ten opět prověřuje licence energetických společností kvůli velkému množství stížností zákazníků.

Stát se už jednou pokusil zahraniční distributory vyhnat. Ale narazil na evropské právo. Teď to kvůli nezaplaceným poplatkům zkouší znova, ale společnosti platby zadržují, protože národní dodavatel elektřiny jim dluží mnohonásobně více.

Pani Kremena platí měsíčně za elektřinu přibližně 50 leva, což je asi 25 eur. V zimě to ale může být mnohem víc. A když se projdete po Sofii, tak na každém domě uvidíte klimatizace. Má je tak polovina bytů a těmi lidé v zimě běžně i topí. Pak se může účet vyšplhat i na 200 leva. A účet za elektřinu tak spolkne značnou část rodinného rozpočtu.

Kremena si myslí, že lidem už ale došlo, že problém nezpůsobují distributoři energie, ale celková ekonomická situace v zemi, která není zrovna růžová. Podle odhadů se asi 40 procent bulharské ekonomiky odehrává v šedé zóně. Ke zlepšení situace tak jsou potřeba rozsáhlé reformy a příliv zahraničních investic.

V malém městě Gorná Orjahovica uprostřed Bulharska žije pan Nikola. A ten má jasno v tom, že distributoři okrádají Bulhary i celý stát a peníze vyvádí do zahraničí. Taky platí 50 až 60 leva měsíčně za elektřinu.

Je to ale jen za cenu toho, že v panelákovém bytě si postavil kamna v kuchyni a přes zimu topí dřívím. V ložnici má elektrická kamínka, ale nemůže si je dovolit pustit. Bere sice 600 leva, což je na poměry v malém městě velmi slušný plat.

Nikolova matka už je v důchodu a bydlí na vesnici. Bere jen asi 180 leva a tak si nemůže dovolit ani těch 50 leva za elektřinu. Přes zimu raději vypíná ledničku a potraviny nechává venku. Topí si v kamnech, dřevem ohřívá i vodu a jen díky tomu jí zbývají peníze na živobytí.

Když zaměstnanci distributora odečítají elektroměr, což se v Bulharsku dělá každý měsíc, tak ani nedají vědět, aby si mohl zkontrolovat, jestli si píší správná čísla. Dřív měl Nikola měřák doma a vždy si zapsal odečítanou spotřebu. Teď je na chodbě a odečty se podle něj dějí úmyslně potají. Ve zkratce se dá říct, že Nikola západnímu kapitalistovi nevěří.

autoři: obo , sch
Spustit audio