Čeští krajané v Americe až dojemně ctí své středoevropské kořeny

Městečkem Wilber v americké Nebrasce pochoduje průvod. „Parade“ jak mu tady říkají, je skutečně parádní procesí.

Uvidíte a uslyšíte v něm krajanské kapely, nablýskané traktory a jiné zemědělské stroje, které předvádějí farmáři z blízkého i dalekého okolí. Také dobrovolní hasiči, řemeslníci a podnikatelé všeho druhu a nad hlavami přeletí práškovací letadlo. A co muzikantům schází na virtuozitě, to dohánějí zápalem a nadšením.

Wilber má sice jen necelé dvě tisícovky stálých obyvatel, první srpnový víkend se sem každoročně sjedou krajané z celé střední části Ameriky, ze Severní a Jižní Dakoty, Iowy, Kansasu a Nebrasky, po Missouri a Texas na Jihu.

České dny ve Wilberu jsou totiž už přes 50 let vyhlášeným festivalem a na dva letní dny se počet lidí ve městě vždycky zmnohonásobí.

Čechoameričané v americkém městečku Wilber|foto:Vít Pohanka, Český rozhlas

Nejvyšší zaznamenaná účast byla podle pořadatelů okolo 60 tisíc návštěvníků, obvykle se pohybuje mezi 20 tisíci až 40 tisíci.

Prodávají se koláče, pivo a knedlíky, a i když po pravdě řečeno starou vlast připomínají chutí už jen vzdáleně. Nadšení pro všechno české je upřímné. Je to skoro dojemný příklad, jak i po generacích ctí krajané v Americe své středoevropské kořeny.

V pořadu Historie Plus o tom mluví mimo jiné historik a publicista Martin Nekola, který osudy Čechů v Americe studuje, píše o nich a přednáší díky prestižnímu Fulbrightovu stipendiu.

Čechoameričané v americkém městečku Wilber|foto:Vít Pohanka, Český rozhlas

Zastihl jsem ho v Idahu na západě Spojených států: „Mně na tom výzkumu o Češích v Americe nejvíc baví, jak široké a zajímavé téma to je. Na české stopy narazíte doslova všude. Češi žili na Floridě i na Aljašce, na Havaji i v Texasu. Mým badatelským úkolem je odhalovat zapomenuté české archivy, knihovny, muzea a povídat si s pamětníky.

Jen když se podíváme na velká americká města, jako je Detroit, Houston, Seattle a samozřejmě New York nebo Chicago, vždy narazíte na velmi bohatou českou historii. Je to takový nekonečný příběh a já jsem rád, že mohu ty jednotlivé střípky skládat a předávat je českým čtenářům a posluchačům.“

Čechoameričané v americkém městečku Wilber|foto:Vít Pohanka, Český rozhlas

Historik Ivan Puš učí obvykle na Palackého univerzitě v Olomouci, tentokrát je ale hostujícím profesorem Texaské univerzity v Houstonu, odkud shrnuje hlavní důvody migrace z českých zemí v období do první světové války:

„Motivací byly hlavně sociální a ekonomické důvody. Platilo to hlavně od 70. let 19. století, a to až do první světové války. Už dřív byly motivací také politické důvody, a to po revolučním roce 1848. I když se to týkalo spíš jedinců a nebyla to masová záležitost. Tady bychom mohli zmínit jako takový příklad Vojtu Náprstka.“

Ten strávil v Americe 10 let a živil se, jak se dalo. Byl pouličním prodavačem, nádeníkem na stavbě a teprve po nějakém čase se uchytil v Milwaukee ve státě Minnesota, kde prodával knihy krajanské komunitě.

Do Prahy se vrátil, až to umožnily politické poměry, a i když v Americe zas až tak úspěšný nebyl, určitě ho pobyt v ní inspiroval k jeho vlastenecké a společenské angažovanosti.

Čechoameričané v americkém městečku Wilber|foto:Vít Pohanka, Český rozhlas

Proslul jako „Amerikán Vojta“ a mimo jiné založil Americký spolek dam, který se snažil ženy vzdělávat a dodávat jim sebevědomí.

Je to hezký příklad obrazu, dnes bychom řekli „mediální image“, kterou o realitě života ve Spojených státech osobnosti jako on v českých zemích v 19. století vytvářeli. Nepochybně to přispívalo k rozhodnutí mnoha lidí do Ameriky odejít.

Emigrace do Spojených států samozřejmě pokračovala i později, po druhé světové válce hlavně z politických důvodů. Později po roce 1989 a pádu komunismu zase z ekonomických důvodů.

V pořadu Historie Plus se věnujeme hlavně období do první světové války. Kromě historiků uslyšíte také početné hlasy potomků českých přistěhovalců. Nebude chybět ani Cajon Cermak, pra-praneteř starosty Chicaga narozeného na Kladně Antonína Čermáka. Připravil Vít Pohanka.