Československo jako koridor z německého obklíčení a prostředek k samostatným státům?
Poslední den roku 1992 se rozpadl společný stát Čechů a Slováků. Byl konec společného soužití, které začalo v roce 1918, neúspěchem polistopadové politiky nebo šlo o nevyhnutelný vývoj? O tom si v pořadu Historie Plus povídáme s historiky i pamětníky.
Po pádu komunistického režimu v Československu se otevírala řada témat, o kterých se do té doby nemluvilo. Pro Slováky byly takovými tématy mimo jiné požadavek na větší míru samosprávnosti a pocit nerovného postavení vůči Čechům.
Čtěte také
Ve společném státě byly do jisté míry přítomné už od jeho založení. Přehlížení těchto otázek ze strany Čechů bylo také jednou z příčin vzniku Slovenského státu v roce 1939. Jak připomíná filozof Daniel Kroupa z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ani později se na slovenské výhrady nebral zřetel.
Až pražské jaro přineslo v roce 1968 přijetí federální ústavy. Komunistický režim se mohl tvářit, že národnostní otázka je vyřešená. Ovšem podobně jako proklamovaná vláda lidu byla i federální správa jen formální. Pád komunistického režimu tedy oba národy postavil před dlouho zanedbávaný úkol zhodnotit vzájemné soužití a říct si, co s ním dál. Jak to skončilo, víme. Češi a Slováci se rozešli.
Čtěte také
Historik Jan Rychlík upozorňuje na to, že oba národy navzdory desetiletím ve společném státě leckdy obtížně hledaly společného jmenovatele. Neměly společnou historii, jinak chápaly i historii vlastní, například období první republiky. Češi ho často považují za zlatý věk a TGM za ideálního vůdce, Slováci vidí první republiku i Masaryka mnohem kritičtěji.
Vznik společného státu v roce 1918 měl velmi pragmatické základy, říká dál Jan Rychlík. Masaryk s Benešem ve spojení se Slováky viděli cestu, jak uniknout z obklíčení německým živlem a vytvořit si tak koridor ke slovanským národům. Když však události 2. poloviny 20. století ukázaly, že koridor na východ Čechům nic nepřináší a že Německo už dávno není problém, ale spíš výhoda, pominul i pro Čechy důvod setrvávat ve společném státě. Proto podle historika v roce 1992 tak málo usilovali o jeho zachování.
Československo lze tak chápat i jako prostředek, který každý z obou národů dopravil k samostatným státům, jež by v roce 1918 těžko získaly. Více si poslechněte v dalším vydání Historie Plus.
Související
-
Pomohlo 30 let samostatnosti zvýšit Slovensku sebevědomí?
Je to už 30 let, co se ke konci své existence blížil společný stát Čechů, Moravanů a Slováků – Československo.
-
Pamětník a redaktor Friedrich o odsunu Němců a Maďarů z Československa
Odsun českých Němců z poválečného Československa patří k nejkontroverznějším událostem tuzemské moderní historie.
-
Existoval v roce 1918 československý národ? Jen další z prvorepublikových mýtů, odpovídá historik
Dne 28. října 1918 zasedal v pražském Obecním domě Národní výbor československý – Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
