Československo jako koridor z německého obklíčení a prostředek k samostatným státům?

Po pádu komunistického režimu v Československu se otevírala řada témat, o kterých se do té doby nemluvilo. Pro Slováky byly takovými tématy mimo jiné požadavek na větší míru samosprávnosti a pocit nerovného postavení vůči Čechům.

Čtěte také

Marná lásky snaha. Záchrana Československa, obavy z jeho rozdělení a proměny odkládaného referenda

Ve společném státě byly do jisté míry přítomné už od jeho založení. Přehlížení těchto otázek ze strany Čechů bylo také jednou z příčin vzniku Slovenského státu v roce 1939. Jak připomíná filozof Daniel Kroupa z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ani později se na slovenské výhrady nebral zřetel.

Až pražské jaro přineslo v roce 1968 přijetí federální ústavy. Komunistický režim se mohl tvářit, že národnostní otázka je vyřešená. Ovšem podobně jako proklamovaná vláda lidu byla i federální správa jen formální. Pád komunistického režimu tedy oba národy postavil před dlouho zanedbávaný úkol zhodnotit vzájemné soužití a říct si, co s ním dál. Jak to skončilo, víme. Češi a Slováci se rozešli.

Čtěte také

Třicáté výročí Československa. Příběh mnohonárodnostního demokratického státu, který se změnil v sovětskou kolonii a nakonec zmizel z mapy

Historik Jan Rychlík upozorňuje na to, že oba národy navzdory desetiletím ve společném státě leckdy obtížně hledaly společného jmenovatele. Neměly společnou historii, jinak chápaly i historii vlastní, například období první republiky. Češi ho často považují za zlatý věk a TGM za ideálního vůdce, Slováci vidí první republiku i Masaryka mnohem kritičtěji.

Vznik společného státu v roce 1918 měl velmi pragmatické základy, říká dál Jan Rychlík. Masaryk s Benešem ve spojení se Slováky viděli cestu, jak uniknout z obklíčení německým živlem a vytvořit si tak koridor ke slovanským národům. Když však události 2. poloviny 20. století ukázaly, že koridor na východ Čechům nic nepřináší a že Německo už dávno není problém, ale spíš výhoda, pominul i pro Čechy důvod setrvávat ve společném státě. Proto podle historika v roce 1992 tak málo usilovali o jeho zachování.

Československo lze tak chápat i jako prostředek, který každý z obou národů dopravil k samostatným státům, jež by v roce 1918 těžko získaly. Více si poslechněte v dalším vydání Historie Plus.