České řeholní komunity řídnou

3. únor 2019
00875566.jpeg
0:00
/
0:00

Ještě v devadesátých letech v tuzemsku působilo dva a půl tisíce členek řeholních komunit, dnes je to něco přes tisícovku. S razantním poklesem počtů se potýkají i jejich mužské protějšky. Jaké dopady má nedostatek noviců a novicek na život zasvěcených osob? Hosté debaty – sestra Krista a otec Juan Provecho.

„České řeholní komunity jsou v dobré kondici, jejich součástí jsou lidé, kteří slouží druhým a snaží se o vnitřní pravdivost a intenzivní vztah s Bohem,“ hodnotí situaci generální představená České kongregace sester dominikánek a předsedkyně konference vyšších představených ženských řeholí Ludmila Chládková neboli sestra Krista.

„Jediným problémem je klesající počet řeholníků a řeholnic,“ doplňuje ji delegát provinciál augustiniánů a člen předsednictva Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice Juan Provecho. „Musíme buď uzavírat kláštery, které jsme měli, slučovat se s komunitami navzájem nebo žádat o pomoc ze zahraničí. Především z Afriky a Asie.“ Sám otec Juan přišel v rámci výpomoci ze Španělska v devadesátých letech

Nás to vede k užší spolupráci s laiky. Dřív, když sestry provozovaly školu nebo nemocnici, byla většina zaměstnanců řeholnice. Teď je poměr obrácený.
sestra Krista

S řídnoucími komunitami se potýká celá Západní Evropa. Zajímavé ale může být srovnání v rámci Visegrádu. Do stavů dominikánek vidí detailněji právě sestra Krista: „Pozoruhodné je srovnání s Maďarskem. Jsme v podobném regionu, ale zatímco my a slovenské sestry jsme na tom tak podobně, v době totality jsme pobývaly v jakémsi polovězení v pohraničí, v Maďarsku, byly sestry úplně rozprášené – musely sundat hábity a nesměly žít dohromady. Po revoluci tam vzniklo kongregační společenství téměř od nuly. A dnes velmi dynamicky kvete, je tam několikanásobně víc mladých sester než u nás a na Slovensku.“

Bývalý klášter augustiniánů ve Fulneku se bude opravovat. Ještě předtím ho ale zkoumají archeologové

Bývalý augustiniánský klášter ve Fulneku

Augustiniánský klášter ve Fulneku je sice nenápadný, ale zato historicky cenný. Uprostřed se totiž zachoval unikátní gotický ambit, tedy křížová chodba. Ještě před plánovanou rekonstrukcí budovy ji teď zkoumají archeologové. Hledají tam ostatky věřících, které tam v minulosti pochovali.

Zkušenost se snižováním stavů vede komunity k úvahám nad smyslem jejich služby a připomínání jejich identity. V minulosti se jednalo o útěk před pronásledováním raných křesťanů, touhu po návratu k prostému životu tak, jak žil Ježíš Kristus i o reakci na ochabnutí křesťanské morálky. Ve středověku byly zvláště v Irsku kláštery centry vzdělanosti a důležitým uchovatelem nezcenzurovaných antických děl. Kolem klášterů vznikaly školy a sloužily také jako výchovné ústavy nebo sirotčince, hospice a nemocnice. Mnohá společenství byla také hospodářskými centry své doby.

Spoustu těchto funkcí dnes přebral sociální stát a nezisková sféra. „Daleko důležitější než to, co děláme, je jak to děláme,“ zdůrazňuje sestra Krista. A otec Juan dodává: „Nejlepší svědectví je být dobrým řeholníkem. Žijeme-li my dobrý řeholní život, nemusíme se starat, protože pán Bůh se stará.“

Spustit audio
autor: Martina Pouchlá