SERIÁL

Česká výzkumná stanice na Papui-Nové Guineji láká vědce z celého světa

Vjezd do stanice

V novém Vědeckém dobrodružství se redaktor Ondřej Novák vypravil až do daleké Oceánie na ostrov Nová Guinea. Ve státě Papua-Nová Guniea navštívil věhlasné české výzkumné centrum, které tu funguje už 20 let.

Návštěva Binatang Research Centre

Stanici vybudovali zástupci z Biologického centra Akademie věd a Jihočeské univerzity. Do země s poměrně vysokou kriminalitou se čeští vědci vypravili před více než dvěma dekádami, aby studovali hmyz. Později se ale okruh zájmů rozšířil na celé pralesní ekosystémy. A dělají to dodnes.

Na stanici, kterou založil entomolog Vojtěch Novotný, míří každoročně až polovina všech papuánských studentů biologie. Někdy je potřeba zapojit do výzkumu i místní a jednání s nimi je prý občas výzva.

Novoguinejci jsou na svůj jeřáb hrdí

Uprostřed pralesa nedaleko vesnice Baitabag stojí stavební jeřáb. „Tenhle ale místo cihel a panelů zvedá vědce, aby se dostali do korun stromů kvůli rozmanitým výzkumům,“ vysvětluje zakladatel zdejší stanice Vojtěch Novotný.

Neobvyklá technická pomůcka usnadňuje vědcům při studiu místního ekosystému pokrýt až jeden hektar deštného pralesa, který tak mohu pozorovat z bezprostřední blízkosti ve výšce korun stromů.

Jeřáb je prý populární i místně: „Novoguinejci jsou hrdí na to, že jsou jednou z osmi zemí, která takovou výzkumnou infrastrukturu provozuje,“ říká Novotný.

Fíkovník, mistr sebeobrany

Na ostrově Nová Guinea roste až 180 druhů fíkovníků. A vědci z Binatang Research Centre u některých z nich studují zajímavé obranné mechanismy. Když totiž fíkovník napadne býložravý hmyz, dovede se strom poměrně účinně bránit.

Jakmile škůdce kousne do listu, spustí se v rostlině řetězová reakce, a ta pak začne vylučovat často neznámé chemikálie. Fíkovník tak jednoduše přestane hmyzu chutnat nebo dokonce přivolá predátory, kteří si s nepřítelem snadno poradí.

„Při pokusech používáme chemikálie, které si fíkovníky sami vyrábějí. Jeden pak obestavíme sítí, která brání přístupu ptákům a netopýrům. Na listech zakrytého stromu bychom tak měli najít více housenek a jiných býložravců,“ vysvětluje entomoložka Eliny Mäntylä.

Vesnice bez táborových ohňů

Vesnice Wanang, s níž vědci z Binatang Research Centre spolupracují, se nachází několik hodin cesty džunglí od civilizace. Návštěvník tu najde tři desítky obydlí, školu nebo chatrč s vysílačkou pro komunikaci s vědci.

Místní chovají slepice a také kasuáry. „Tyto ptáky chováme na maso a na slavnostní ceremonie. Taky je prodáváme a tím vyděláváme peníze,“ říká vesničan Ananias. A přestože mobilní signál Wanang nepokrývá, místní mají jeden recept, jak se „udržet online“ – jak říká muž žvýkající betelové ořechy, přírodní drogu.

„Odstraníte zelenou slupku a požvýkáte bílá kulatá jádra. Zbytky vyplivnete a rozžvýkáte k tomu papyrus namočený do vápna,“ popisuje domorodec a dodává: „Dělám to většinou když jsem ospalý a potřebuji energii. Požvýkám betel a najednou jsem šťastný a moje tělo je zase online.“

Léčba kořeny i liánami

Obyvatelé odlehlých vesnic v Papui-Nové Guineji jsou při zdravotních obtížích často odkázáni na tradiční medicínu. Jejich znalosti jsou ale úctyhodné a oceňují je prý i vědci.

Výzkumníci z Binatang Research Centre se v budoucnu chystají vystavět ve vesnici Wanang zdravotnické středisko.

„Tento strom se jmenuje konjak. Když si narazíte nohu nebo trpíte jinou bolestí, vyhrabete kořeny, očistíte je od hlíny, vymačkáte šťávu, vypijete a uleví se vám,“ vysvětluje jeden z receptů náčelník vesnice Filip Damen.

„A tenhle strom je dobrý v případě, že jste nachlazení nebo máte chřipku,“ popisuje využití jiného stromu. V pralese se prý najdou i přírodní léky na uštknutí hadem (třeba místní pakobrou novoguinejskou) nebo k léčbě otevřených ran.

Poslechněte si celé vědecké dobrodružství z Papuy-Nové Guineje!

Spustit audio
autoři: Ondřej Novák, Zuzana Marková

Související