Černobílá tulačka Lajka přežila ve vesmíru pár hodin. Sověti ji tam poslali před 60 lety

„Po celosvětovém úspěchu Sputniku jedna si Nikita Chruščov, první tajemník ÚV KSSS a pozdější ministerský předseda Sovětského svazu, uvědomil, že lety do vesmíru lze výtečně propagandisticky využít," uvádí odborník na kosmonoutiku Pavel Toufar.

Konstruktér Sputniku 1 Koroljov plánoval vypustit psa do vesmíru až v družici Sputnik 3. Na nátlak Chruščova, který později proslul největším diplomatickým faux-pas, když si na půdě OSN zul botu a tloukl střevícem o řečnický pult, nastal závod s časem. „Konstruktéři narychlo smontovali družici Sputnik dvě s využitím náhradních dílů pro jedničku a místo vědeckých přístrojů k ní připojili box pro zvířata, v jakém psi do vesmíru již létali. Lajka totiž vůbec nebyla prvním vyslaným zvířetem. Psi byli nejprve vysíláni na několikaminutové lety k hranici vesmíru. Nikdy předtím se ale nepodařilo zvíře dostat na oběžnou dráhu," pokračuje Toufar.

Proč pes, proč Lajka?

Psi byli k pokusu vybráni pro snadnou dostupnost i pro jejich vlastnosti. Coby nejodolnější zástupci psí rasy byli v ulicích Moskvy odchyceni voříšci. Mezi nimi i Lajka. Fenka byla zvolena proto, že při ulevování si nepotřebuje zvedat nohu a stačí jí tím pádem menší prostor. Nemalou roli hrálo také vybarvení zvířete. Tehdy černobílá televize vyžadovala, aby pes měl dostatečně kontrastní vzezření.

Aby si psi zvykali na stísněnou kabinu o délce 80 centimetrů, byli umísťováni do stále menších klecí. Absolvovali testy na centrifuze, simulující prudké zrychlení během startu rakety, byli vystavováni zvukům imitujícím hluk během letu a krmeni byli „vesmírným želé". Lajka, které původně vědci říkali Limončik (Citrónek), byla vybrána z pěti či šesti uchazečů kvůli své chytrosti. „Byla také mimořádně poslušná a měla lehce tázavý výraz," vzpomíná pro agenturu AFP nyní devadesátiletá ruská bioložka Adilja Kotovská.

Jak a kdy Lajka zemřela

Na start Lajka čekala v kabině tři dny. Před startem odborníci ještě nechali otevřít hermetizovanou kabinu, aby jí dali na rozloučenou napít. „Uvědomovali jsme si, že při letu musí zahynout. Neexistoval způsob, jak ji dostat zpátky. Prosila jsem ji, aby nám odpustila. Plakala jsem, když jsem ji naposledy hladila," říká Kotovská o loučení s fenkou.

Příčinou smrti bylo přehřátí organismu a stres z extrémní zátěže v důsledku stavu beztíže. Na přetížení byla zvířata trénována, ale beztížný stav nebylo možné na Zemi připravit. Dvě hodiny po startu se podle telemetrického záznamu teplota v kabině zvýšila na 40° C, ačkoliv termoregulační systém měl udržovat teplotu 15°. Lajka měla přežít osm až deset dní a měla být usmrcena bezbolestným způsobem podáním uspávací látky v jídle. Zemřela však po pěti až sedmi hodinách letu na přehřátí a dehydrataci, zatímco moskevských rozhlas stále vysílal zprávy o „dobrém zdraví" psí hrdinky. Ještě v roce 1999 se v ruských médiích objevily zprávy, že Lajka zahynula čtvrtý den po startu. Pravda vyšla najevo před patnácti lety.

Také díky krutému osudu si Lajka vysloužila nejen velký ohlas veřejnosti, ale i v oblasti popkultury a byznysu. Pavel Toufar poznamenává, že se po ní jmenuje hned několik hudebních kapel. V kinech právě běží český celovečerní animovaný film Aurela Klimta, který i na příběhu fenky Lajky podává zprávu o tom, jak bohorovně a ve jménu vědy člověk zachází s jinými živými tvory na Zemi. Lajka se objevila i na poštovních známkách. Její jméno nese také horolezecký sedák pro psy, určený pro jejich transport v horách nebo vrtulníkem.