Čemu pomůže útok na Írán

Jaké používá britský vědecký tým argumenty? Jeho analýzu pročítal Jan Čáp:

Asi nejdůležitější je na práci Oxfordské výzkumné skupiny její věcnost. Nepoukazuje sice na důsledky toho, co by pro region znamenalo, kdyby se Írán od výroby jaderné zbraně odradit nepodařilo - a nikdo zatím snahy Teheránu v tomto směru neprokázal ani nevyvrátil - zato prakticky rozebírá vojenské možnosti intervence, a na základě historických paralel odhaduje, jaké by měla dopady.

Zpráva upozorňuje na obdobné rozhodování Ameriky v 70. letech, kdy Spojené státy zvažovaly zásah proti pákistánským jaderným laboratořím nebo v roce 1994, kdy měl Bílý dům na stole variantu úderu proti obdobným cílům v Severní Koreji. V případě Pákistánu se od útoku ustoupilo, protože jeho úspěšnost zpochybňovaly potenciální důsledky. Pchjonjang zas v krizovou chvíli přistoupil na jednání, takže silová intervence přestala být aktuální.

Jinými slovy: Washington o preventivním zásahu konvenčními zbraněmi proti jaderným programům v zahraničí uvažoval i po konci studené války, ale zatím k němu nepřistoupil.

Za poučnější precedent považuje proto analýza uskutečněný izraelský bleskový útok proti Iráku z června 1981. Tehdy osm izraelských letounů na příkaz premiéra Menachima Begina vybombardovalo šestnácti tunovými náložemi irácký reaktor Osirak nedaleko Bagdádu.

Co z něj analytici pro dnešní případ Íránu vyvozují?

Především to, že ve svém důsledku nálet na Osirak Saddáma od jaderných plánů nijak neodradil. Irácký režim po útoku naopak zvýšil počet vědců, kteří se na projektu podíleli, vyčlenil jadernému výzkumu větší rozpočet a snažil se další kroky na půdě obohacování uranu až do roku 1991 lépe utajit.

Z Osiraku osmdesátých let, tvrdí, studie, se poučil také Írán, který rozprostřel svůj jaderný program po celé zemi. Vojenský útok by se nyní musel zaměřit na Kalajské elektrické závody, kde se vyrábí k urychlovačům komponenty, na jadernou elektrárnu v přímořském Bušéhru, na výrobnu těžké vody v Araku, na uranové doly v Saghandu, na vývojové středisko v Isfahánu a podzemní urychlovače v Natanzu. Tyto cíle od sebe leží víc než tisíc kilometrů a vojenští plánovači by prý museli rezignovat na moment překvapení nebo na takzvané "chirurgické řezy", které předpokládají minimální ztráty civilistů.

Ani nejlépe koordinované útoky na cíle vzdálené od sebe jako Temelín od Černobylu nejsou ovšem zárukou úspěchu, protože například laboratoře v Natanzu leží pod několika vrstvami zeminy a betonu, takže ani hloubkové tříštivé pumy - použité například proti bunkru libyjského vůdce Kádáfího - by nutně nemusely íránský projekt vyřadit z provozu.

V neposlední řadě - a to svým způsobem také ukázalo neúspěšné hledání zbraní hromadného ničení v Iráku - není vůbec jasné, zda mají dnes Spojené státy nebo Izrael o íránském výzkumu tak spolehlivé informace, že by na jejich základě provedly skutečně efektivní zásah.

"Útoky na íránské jaderné cíle můžou být velmi snadno kontraproduktivní a další vývoj jaderné zbraně by mohly naopak urychlit," tvrdí se v závěru zprávy.

Politicky by totiž - vyvozuje studie opět ze zkušenosti s Irákem, bombardování jen mobilizovalo jaderné úsilí Teheránu. Írán by pravděpodobně odstoupil od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1968, čímž by mezinárodní společenství ztratilo i částečný přehled o úrovni obohacování uranu i získávání plutonia. Oxfordská výzkumná skupina dále tvrdí, že při následně širší podpoře íránské veřejnosti a technologicky vyšším nasazení může mít prezident Ahmadínežád a šiitští ajatolláhové první jadernou zbraň během několika měsíců. I kdyby si měli potřebné technologie opatřit na černém trhu.

Budou se tedy podle nové studie stratégové v Pentagonu řídit? Zpráva nezávislé analytické skupiny může být pro Bushovu nebo další americkou vládu jen dílčím varováním - koneckonců loni Bílý dům odmítl i návody prestižní Bakerovy komise - ale už sobotní schůzka Íránu a Iráku za úřasti Spojených států může ukázat, do jaké míry je takové odrazování od silového řešení vlastně aktuální.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .